Jana Rečková

V Křížovém domě se najde všechno. Jeho pravý pán dokáže skoro všechno opravit – robotické hračky, umělé krávy i hodiny s duchem uvnitř, a odvážně se pouští do tvorby golemů, ale zrovna tohle mu moc nejde. Klony budou asi lehčí, no ne?

Klášterecké katakomby jsou tak velké a spletité, že propojují celé město i se starým hřbitovem.

Jeren, Ier, Ierwgar – tolik jmen mu dali, kolik existovalo světů. Světů, kterým přinášel naději, jejich zkáze však zabránit nedokázal. Zanikaly a hroutily se do sebe působením mocných sil. Během hroucení občas vznikaly Perly uložené hluboko v pomačkané zemi.

V ponurém světě, sešněrovaném přebujelými předpisy a zákazy, dává mnoho lidí přednost pobytu ve virtuální realitě.

I draci mohou onemocnět. A zemřít. Není proto divu, že potřebují lékaře. I když je to obyčejný… člověk.

Bílá křídla z legend se rozpínají a ožívají, mluví se o tom, že kdosi zahlédl pradávné nesmrtelné draky. Přestane být nad sídelním Latralem bezpečno? Fiiniskar se vydává až do daleké pouště, aby po krvavých soubojích zjistil podivnou pravdu.

"Kvalita života je můj poslední román. Už nemám sílu. Prostě umírám. Mám vybraný kostel i písničky. A proč zrovna Kvalita života? Všude slyším, jak ti stateční lidé s rakovinou bojují a vůbec. Ale kde. Nebojují. Polykají léky, dostávají infúze a někteří mají kliku.

Někteří jsou nesmrtelní. (Či to alespoň tvrdí.) Jiné je jen těžké zabít. Dále jsou tu různí dlouhověcí čarodějové, králové víl, Vysocí Kosgarové, proslulí válečníci, vojevůdci. Ti všichni se škvíří v kotli svého světa, v polévce zvané Moc.

V této alternativní budoucnosti lidstvo doslova zamořilo vesmír a změnilo ho v chaos. Někdo by se měl postarat, aby se v něm udržel aspoň jakýs takýs pořádek – ovšem nebude to úkol právě pro lidi, stačí se podívat na „úspěchy“, jakých dosahují na rodné planetě.

Vydejte se poznat světy, v nichž vám pouťové atrakce mohou ukrást duši, mrtví se vracejí a ne jenom na kus řeči, lidé vedou válku s hořícími brouky, kteří pálí úrodná pole na popel… Některé příběhy vás pobaví, jiné dojmou, další přimějí k zamyšlení.

Lesy na pomezí Spojených států a Kanady možná nejsou tak docela neprobádané, ale jsou… velké. Možná se v nich děje leccos, o čem snad neslyšeli ani ti, kteří žijí jenom o pár desítek kilometrů dál. A jestli slyšeli, nevěří.

Mytičtí tvorové, kteří žili s lidstvem odnepaměti, jsou najednou blízcí, důvěrně známí a zachovávají určitá pravidla. Proti netvorovi, který pravidla nemá, a kdyby je měl, vysmál by se jim, vyrážejí proto spolu s lidmi vlkodlaci i upíři.

Jana Rečková spolu se svým synem Jiřím Dluhošem stvořili svět, kde platí jiné zákony fyziky a kde se vše točí kolem tabulky čokolády. Svět, kde být desetiletým buclíkem či baculkou může být výhra.