Ivan Wernisch

Básně Ivana Wernische doplňuje rozhovor „Ó nešťastný pupkozřec!“ , který s autorem vedla Wanda Heinrichová.

Veselý výlet je snovou výpravou Ivana Wernische do podivného Chagalovského světa, v němž „jestřáb a vrána / loví v tůni“ a „myši staví věž“.

V červnu příštího roku oslaví sedmdesátiny jeden z nejčtenějších a nejpřekládanějších českých básníků, Ivan Wernisch. K básníkovu jubileu vznikla podle jeho předposlední sbírky tato nahrávka v interpretaci nejen řady skvělých herců, ale i autora samotného.

Kominické lodě jsou souborem devíti prozaických textů, komponovaných jako jakési mikroromány.

Novou sbírku Ivana Wernische bude obeznámený čtenář právem vnímat jako jedno z básníkových vrcholných děl.

Další básnická sbírka Ivana Wernische. Za sklem příborníku se kroutí údolí Dněpru – za Smolenskem stojí slánka, za Vitebskem cukřenka – v zatemněné kuchyni hoří větrný mlýn.

Bác a bác! A vše se třese ve starém plechovém lese, celé dny a celé roky sypou se do lesa roky, je tu broků po kolena.

Výbor z autorových starších, novějších i zcela nových básnických fantazií, esoterních spekulací a odvážných sentencí doplněných citací zakázaných románů.

Po úspěšných titulech Chodit po provaze je snadné (2011, Nejkrásnější kniha ČR 2012) a Plop! (2015), které vyšly s ilustracemi Jiřího Stacha, vydáváme tento rok Wernischovu sbírku básní s názvem He, he!

Sbírka představuje básníka Ivana Wernische v jeho nejlepší formě. Je marné chtít v krátkosti charakterizovat tohoto velkého autora, jenž obdržel všechny ceny, jež je možné za literární tvorbu v Čechách získat.

Máme tu novou sbírku Ivana Wernische, a samé nové básně! Básně ve verších, básně v próze a básně prozodicky hybridní. Experiment s formální realizací básní se poddává Wernischovu hravému géniu. A to znamená pro čtenáře čirou radost!

Básnická sbírka.

Vochvorný pláskání, odřeč ta znechvuřená jako by něco připomínala. Jásujou sutmění slápavců v slájích? Slyšíte spílání, kňourání, hlahol a nářek? Vybavují se slova, jaká není radno vyslovovat ani zaznamenávat písmem? Odehrávají se zde snad nějaké ničemnosti?

Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté i zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stlyu, nápodoby a padělky starovýchodní a staroněmecké lyriky.

Pernambuco zní jako zaklínadlo. Země z dávné dětské četby, daleká a znepokojivá. Když se to slovo rozkmitá, zaslechneme třeba Nabucco, trabuko… V kouři doutníku se zjevují siluety z vybledlých fotografií, probleskují příběhy. Nebo to snad není kouř?