Holub Jiří

Někdy musí i strašidla táhnout za jeden provaz…

Veselá kniha o vážných věcech ukazuje značnou odvahu autora a přináší svěží vítr do české literatury pro děti.

Nejzlobivější třída páťáků v Žabokudlách je natolik nezvladatelná, že je třeba nasadit speciálně trénovaný pedagogický kalibr.

Sluníčko zase svítí jako praštěný, holubi pijou vodu z kašny na našem náměstí a na tý kašně sedim já s Hermínou, kejveme nohama a lížem tu nejlepčí zmrzku, co jsme si koupili u starýho Boučka.

Co uděláte, když se ve vašem oblíbeném koupacím rybníku zničehonic objeví maringotka tažená slonem a ne ledajakým? Přesně to se totiž stane čtveřici kamarádů, která u rybníka Polívka tráví svoje letní dny.

Než k nám do Žábokudel přišla Mstivá Soňa, bylo vlastně všechno úplně v pořádku. Jsme malý městečko, kde, jak říká naše babi, vidí do talíře každej každýmu. Máme jedno náměstí, radnici, na kopci hrad a naši slavnou školu.

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit.

Na zámku Červená Lhota se dobře daří kastelánu Pivoňkovi a jeho mlsné kočce Matyldě. Bývalý baletní mistr provází návštěvníky po zámku a žije v poklidu s místními strašidly. Jejich soužití je navýsost spokojené, vzájemně si pomáhají.

Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli.