Erich Maria Remarque

Zaslíbená země je poslední román, na němž autor pracoval před svou smrtí v roce 1970. Podobně jako v některých dalších knihách se i v tomto nedokončeném díle věnuje tematice německých uprchlíků za druhé světové války, které fašisté donutili k emigraci.

Jízda dvou hráčů se smrtí ve stylu Carpe Diem. Při návštěvě přítele v malém sanatoriu ve švýcarských horách učiní stárnoucí automobilový závodník Clerfayt nezávazné pozvání krásné a křehké Lillian.

Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle.

„Mluvil ke mně, ale věděl jsem, že jsem pro něj jen stěnou, která mu občas vrací ozvěnu.“ Na útěku z vyšinuté Evropy roku 1942 se potkali v úřední džungli lisabonského přístavu.

„Válka nás přejela jako parní válec…“
Na zprávu ze západní fronty, kde klid byl jen přízračnou předehrou k umírání, navázal velký německý humanista žalozpěvem o mladých, jejichž odhodlání změnit svět zmařila první světová válka.

Cesta zpátky volně navazuje na nejslavnější autorův román Na západní frontě klid z první světové války.

„TEĎ NESMÍME PROHRÁT. KONEC JE NA DOHLED…“ Někdejší odbojný novinář, kterého vězní v německém koncentračním táboře Mellern, už léta nevyslovil své jméno.

Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů – převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce.

Paulovi Bäumerovi a jeho spolužákům z gymnázia je osmnáct let a jejich další kroky nesměřují na univerzitu, ale do zákopů první světové války.

Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničení na duchu i na těle.

„Bez lásky je člověk vlastně jako mrtvola na dovolené.“ Robby Lohkamp má s Ottou a Gottfriedem malou autodílnu s benzinkou.