Bohumil Ždichynec

Životem jít a v duši cítit magické chvění, čistou, absolutní krásu.

Bilanční sbírka moderní narativní poezie, přicházející v originálně nové, svěží a čtenářsky srozumitelné formě.

Motto: Ptačí chřipka – zbytečná panika anebo oprávněný strach? Mnozí vědci se domnívají, že je otázkou času, kdy se objeví nový virus stejně smrtící jako AIDS a stejně rychle přenosný jako SARS.

Nejpodstatnější v životě tušíme, nevidíme dál než zase stopy. Jak nalézat ve světě krásu? Jsme uživatelé předmětů civilizace a žijeme v prostředí, jehož principu fungování přestáváme rozumět. Pomůže digitální komunikace, kdy máme vše jako na dlani?

Každý má oči, aby viděl, a srdce, aby žil, ale měl by srdcem i vidět a nežít jen z toho, co oči vidí, jelikož často vidí jen to, co si člověk vidět přeje. Lidská existence se prolíná s dantovskou vizí pekla, očistce i ráje.

Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém.

„Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil,“ uvažuje Hamlet.

Čas mezi narozením a smrtí je součástí bytostné eupnoe, zdravého okysličení těla. Naplňuje živáčky lidičky magickou realitou prožívaného snu. Inspiruje k tvořivému životu „tady a teď“. Neurčitost budoucnosti umožňuje stávat se jejím počátkem.

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému „tady a teď“?

„Bohumil Ždichynec patří k oněm osvíceným představitelům zkoušeného lidského druhu, jejichž jak lékařská.

„Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda?

Není život pouhou hrou pokusu a omylu? Přetrvá v nás – a v srdcích těch, co přijdou po nás – obraz původní krajiny? V beletristicky psané, čtivé faktografické knize provází autor čtenáře historií krásného koutu jižních Čech.

Život tryská za životem počátkem i koncem, každý kolaps je o naději. Loterie genů v pozemském osudí přebývá v symbióze vědy a umění, na vlásku víry v pravdu visí dějiny. Rukou houslisty mraky se rozpouští, noty objaly svět líbeznou melodií.

Nedávný civilizační šok, který formou pandemie postihl svět, ukázal znovu, jak je člověk zranitelný. Bylo to varování shůry? Rytmus civilizace zastavil svá soukolí, aby si lidstvo uvědomilo, že není pánem světa.

„Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu.