Arno Schmidt

Krátký román Brandovo blato z roku 1951 úzce souvisí s dalším „krátkým“ románem Ze života fauna (1953), který v českém překladu vyšel minulý rok, a také s prózou Černá zrcadla (1951) obsaženou v českém souboru raných Schmidtových próz Leviatan (Opus 2011).

Osm knih svérázného německého prozaika Arno Schmidta vydaných v letech 2011–2018: Leviatan, Cesty do Weilaghiri, Ze života fauna, Brandovo blato, Jezerní krajina s Pocahontas, Větrné mlýny, Republika učenců, Kamenné srdce. Překlad Michaela Jacobsenová a Radovan Charvát.

„Krátkým“ románem Republika učenců z roku 1957 pokračuje nakladatelství Opus ve vydávání děl jednoho z nejpodivuhodnějších solitérů německé literatury Arno Schmidta (1914–1979).

Tři „antické“ prózy Arno Schmidta (1914–1979) Gadir aneb Poznej sám sebe (1948), Alexandr aneb Co je pravda (1949) a Enthymesis aneb J. V. N. (Jak vás nenávidím, 1946) navazují na první vydání Schmidtových próz Leviatan (Opus 2011) tohoto pozoruhodného německého autora.

Kratší román německého spisovatele Arno Schmidta (1914–1979) líčí ve stylu „fotografického alba“ erotický prožitek ich-vypravěče během krátké dovolené u jezera Dümmer v Dolním Sasku.

V románě Kamenné srdce vystupuje „vzdělaný zaháleč“ Walter Eggers, kterému se sice líbí paní domácí s plně vyvinutým poprsím, takže s ní spí, ale jen proto, aby z ní vydobyl vzácné zděděné knihy.

V Leviatanovi, který je ztělesněním zlovolné moci chaosu ovládající svět, nejde jen o nesmlouvavé vyrovnání s nacismem, ale i s různými náboženskými a filozofickými systémy, náhledy do geometrických a kosmologických teorií odhalují vratké základy lidského chápání.

Po řadě vydaných próz z 50. a 60. let, které měly Arno Schmidta (1914–1979) představit českému čtenáři již v poněkud vyzrálejší podobě, přicházejí další texty z počátku 60.

Krátký román z roku 1953, který se zabývá německým měšťáctvem v době národního socialismu.