Alois Jirásek

Třicet pět pověstí, které sebral a beletristicky upravil Alois Jirásek, je rozděleno do tří oddílů: Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské a Ze starobylých proroctví.

Ve mlýně, na zámku, v lese i lesním zámečku se setkávají reálné postavy (Mlynář, Hanička, Učitelský mládenec, Klásek ad.) s bytostmi nadpřirozenými (Vodníci, Hejkal, Víly) – a urozený svět (Kněžna, Dvořan) je tu konfrontován s prostými vesničany

Druhé pokračování Starých pověstí českých Aloise Jiráska převyprávěných pro mladé čtenáře do moderního jazyka přináší příběhy datované počátky křesťanství v našich zemích až po začátek doby pobělohorské.

"Do knihy s názvem Staré pověsti české (poprvé 1894) shrnul Alois Jirásek své osobité interpretace čtyřiatřiceti národních pověstí a pokusil se tak oživit nejen příběhy z českého dávnověku a z dob křesťanských, ale i pražské pověsti či prastaré věštby.

V knize Já mám nejkrásnější milou jsou dvě historické novely (z časů Jiříka z Poděbrad a z rokoka) patřící k nejčtivějším dílům, které Alois Jirásek napsal.  Na čtenáře z nich dýchne idylická atmosféra dávných dob.

Známý román s příběhem tragické lásky z počátků husitských válek, bouřlivého roku 1420. Mistrovsky vystihuje atmosféru doby, líčí život na Táboře a v husitské Praze i několik husitských bitev včetně bitvy na Vítkově.

Podkladem pro vznik cestopisu byla diplomatická mise družiny, vedené panem Lvem z Rožmitálu v letech 1465–1467, vyslané králem Jiřím z Poděbrad.

Kniha Staré pověsti české patří k nejznámějším převyprávěním našich dějin. Poprvé vyšla v roce 1894 a byla určena především dětem. Od té doby se dočkala dlouhé řady vydání.