Mátový čaj 30g(20×1,5g) (Český text na obalech) Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích čaje najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/…-30g-20x1-5g .Složení: Herba menthae piperitae. Hlavní účinnou látkou je mentolová silice (s mentolem a jeho estery), dále zde nacházíme menton, sabinen, mentofuran, piperiton a konečně třísloviny, hořčiny a flavonové glykosidy. Užívání: 1 sáček na 0,2l vařící vody, vyluhovat 10 minut. Popíjet 2× denně. Skladovat v suchu při teplotě do 25 °C. Uchovávejte mimo dosah dětí! Výrobek nenahrazuje pestrou stravu.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika

Mätový čaj 30g(20×1,5g) (Slovenský text na obaloch) Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch čaju nájdete v našom herbári.Zloženie: Herba menthae piperitae. Hlavnou účinnou látkou je mentolová silica (s mentolom a jeho estery), ďalej tu nachádzame menton, sabinen, mentofuran, piperiton a konečne triesloviny, horčiny a flavónové glykozidy. Užívanie: 1 vrecko na 0,2l vriacej vody, vylúhovať 10 minút. Popíjať 2 x denne. Skladovať v suchu, pri teplote do 25 °C. Uschovávajte mimo dosah detí! Výrobok nenahradzuje pestrú stravu.

Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE:  Máta peprná: Synonyma:Latinsky: Mentha glabrata, Mentha citrata, Mentha odorata Máta peprná: Droga:Latinsky: Folium menthae piperitae, Herba menthae piperitaeČesky: List máty peprné Máta peprná: Názvy:Lidové : Pepřová máta, balšám, větrová bylina, větrové koření, fefrminc, promincľa, vetrová zelina, fefermincka, nána, balšán, peprný balšán, koření větrové, máta pepřováSlovensky : Mäta piepornáNěmecky : e Pfefferminze, PfefferminzblätterRusky : Mjata perečnajaAnglicky : PeppermintPolsky : Mienta pieprzowa, Mieta nadwodna, Mięta Chemické složení: Z obsahových látek je nejdůležitější silice (1–3%), jejíž složení se během vegetace mění, ale v zásadě silice musí mít určité množství mentolu (50–75%), jeho estery (s kyselinou octovou nebo valerovou – ne méně než 5%), dále hlavně nemnoho mentofuranu (2,5–5%), potom jasmon (0,1%) – obsah mentolu, esterifikovaného mentolu a jasmonu zlepšuje čichové a chuťové kvality drogy a naopak mentofuran je nežádoucí. Jeho obsah je vysoký v drogách resp. v rostlinách napadených rzí. V silici je přítomná ještě celá řada složek (menton, limonen, cineol, felandren, pinen, sabinen, piperiton, izomenton, (-)-menton, pulegon aj.), droga obsahuje ještě třísloviny (6–12%), hořčiny, flavonoidy (mj. i luteolin, apigenin a jejich glykosidy), organické kyseliny a minerální soli. Dále jsou obsaženy tokoferoly a cholin. Uvádí se i menthon, menthylacetát, z flavonoidů rutin. Vnitřní užití:Máta peprná je naprosto nevhodná pro dlouhodobé užívání, zvláště pak při podávání vyšších dávek. Působí totiž jako mírné celkové anestetikum, ale tato jinak kladná vlastnost se posléze projevuje poklesem citlivosti organismu vůči jemnému působení bylin. Z tohoto důvodu doporučujeme mátu peprnou míchat především do směsí. Máta peprná je ideální bylinou do složitějších čajových směsí. Aplikační formy: nálev, olej, tinktura.List se dávkuje 1 kávová lžička na šálek záparu a pije se 3× denně před jídlem. Pro nať je dávka 2 kávové lžičky.Nebo:Při žaludečních obtížích se dává 1–2 g na šálek – ČsL 4 uvádí jednotlivou dávku per os na zápar 1,5 g.Nebo:Zápar z listové drogy se připravuje z jednotlivé dávky 1,5 g, nebo z 1 kávové lžičky na šálek vody: pije se 3× denně před hlavními jídly. Často se užívá i 1–3% zápar.Nebo:Na přípravu záparu z natě se užívá jednotlivá dávky 3 g, nebo 2 kávové lžičky na šálek vody: pije se 3× denně před jídlem.Nebo:Z 1–3 g listu na 1 dl vody se připravuje zápar, který se pije po 1 dl 2–5× denně (30–60 minut před jídlem jako stomachikum, po jídle jako karminatívum a cholagogum).Nebo:Při sólovém podávání se připravuje nálev z 1 čajové lžičky na 200 ml vroucí vody.Prášek, užívaný 1–2krát denně na špičku nože (ve vodě nebo nasypaný do jídla), udělá stejnou službu, jako čaj.Tinctura menthae piperitae má průměrné dávky 1–2,5 g pro dosi: v praxi se běžněji podává po 30–50 kapkách 2–5× denně. Maximální dávka pro dosi je 5 g.Oleum menthae piperitae se může při perorálním užívání dávkovat po 0,02–0,04 g pro dosi a 0,06–0,012 g pro die: v praxi se však běžněji užívají denně 2–4 kapky (1 g = asi 52 kapek).Ze silice se připravuje tzv. mátová voda, která se podává po lžících 1–3× denně jako stomachikum, antiemetikum nebo cholagogum. Slouží i jako korigencium.Osvědčil se i bylinný balzám a Kloudův homeopatický čaj v potencích U3 až U5. Zevní užití:Na výplachy ústní dutiny nebo hrdla se používá zápar ze lžíce drogy na 2,5 dl vody, zpravidla kombinovaný s heřmánekm nebo listem šalvěje či ořechu, případně s úbory řebříčku.Oleum menthae piperitae – silice se zevně aplikuje v 1–5% zředění.Aqua menthae piperitae – mátová voda se doporučuje na výplachy ústní dutiny a hrdla, ke kloktání, ale i na vnitřní užívání. V této indikaci se dětem podávají 1–3 kávové lžičky denně, dospělým 1 lžíce několikrát v průběhu dne.Mentholum má jednotlivou dávku 0,05 g. Na sliznice se aplikuje jeho 0,3% roztok, na kůži 1–10% koncentrát. Na inhalaci, případně jako aerosol, se používá zápar z 1–2 g drogy na sklenici vroucí vody (případně 1–2 g mentolu na 2,5 dl vody). Velmi účinná je kombinace se synergickými silicemi Oleum eucalypti, Oleum pini mumilionis apod.Olej z máty peprné se připravuje z mladých ještě nekvetoucích částí rostlin jemně nasekaných a naložených 6 týdnů v oleji na slunném místě, pak se ve vodní lázni zahřeje a vylisuje. Dalších 6 týdnů se stejné množství máty namáčí na slunci, pak seprocedí a vylisuje. Ke směsi se přidá 1/3 glycerinu, vleje se do lahví, nechá 3 měsíce v chladu, temnu a pak se teprve používá. Příprava viz F3 – 2.Pokud provádíme inhalace, neměla by jejich doba překročit 10 minut.Pro mátové koupele není nutná vysoká koncentrace, takže příprava může být úsporná. Na koupele rukou a nohou obvykle postačí tzv. malá hrst, tedy množství, které se vejde do dlaně bez prstů. Lze nahradit: Obdobný, ale podstatně slabší účinek má i droga z máty kadeřavé (Mentha crispa Scut.), zvané lidově balšám, stejně jako droga z planých mát, např. z lesní máty dlouholisté (Mentha longifolia L.) aj. Má se za to, že existuje nejméně 30 odrůd máty. Až do 17. století se všechny druhy používaly víceméně stejně bez přílišné snahy rozlišit jednotlivé druhy. Dnes se z léčebného hlediska dává na Západě přednost mátě peprné (M. piperita). Číňané používají mátu rolní (M. arvensis), známou jako po ch´ ( bo he). Zahradní máta je většinou máta klasnatá (M. spicata). Není tak silná jako máta peprná, lze ji však používat podobně a je vhodná pro děti. Lze zaměnit s: Máta peprná jako vícenásobný hybrid se podobá všem složkám křížení: mátě dlouholisté – Mentha longifolia (L.) Huds. (je hustě šedě chlupatá), mátě okrouhlolisté – Mentha rotundifolia (L.) Huds., která má zhruba okrouhlé listy a mátě vodní – Mentha aquatica L. resp. mátě klasnaté – Mentha spicata L. (často zbarvená do červena). Tyto druhy – hlavně u nás nejhojnější a volně rostoucí máta vodní – nesmí být přimíseny do oficinální drogy. Druh Mentha piperita se rozpadá na množství taxonů. Zvláštní význam má forma rubescens Camus (s načervenalými stonky – Mitcham) a pallescens Camus (nazelenalé stonky – tzv. falcká máta – white mint). Popis: Víceletá až trvalá bylina vysoká až 100 cm, s dřevnatým oddenkem a s nadzemními poplazy (stolony). Stonky přímé, nahoře rozvětvené, nafialovělé, listy křížmo prostistojné, stopkaté, vejcovitě kopinaté, trochu chlupaté, ostře pilovité, s nafialovělými žilkami na rubu. Fialové květy jsou seskupeny v papřeslenech, tvořích koncové klasy. Kvete v červenci-září. Rozdrcená dužina výrazně voní mentolem, je chladivá a má kořenitou chuť. Plody jsou tvrdky, jen zřídka tvoří semena. Místo výskytu: Rostlina je kříženec jiných druhů. Odedávna se pěstuje v zahrádkách, na plantážích a dočasně zplaňuje. Má v oblibě humózní půdy s dostatkem vody. Pěstování:Obecně: Máta je vytrvalá rostlina pěstovaná pro nať nebo list. Na jednom místě se nemá kultura držet déle než 2–3 roky, protože kořeny silně vyčerpají půdu a celá kultura rychle zdegeneruje. Plantáže máty a léčivých rostlin vůbec by se měly zakládat v blíkzkosti vody, aby byla možnost nově založené kultury v období sucha zalévat. Sucho bývá často pohromou pro nově založené plantáže.Odrůdy: U nás jsou povoleny odrůdy „Multimentha“ a „Perpeta“. Pěstuje se převážně máta Mitcham – diploidní odrůda „Perpeta“, na menší části ploch se pěstovala tetraploidní odrůda „Multimentha“, vyšlechtěná v NDR. Tato odrůda byla u nás zavedena do pěstování v minulých letech, protože podle literárních údajů měla být odolnější proti rzi mátové, což praxe nepotvrdila. Zkoušeny byly hospodářské vlastnosti některých dalších mát různé provenience, označených jako odrůdy: SNS (SSSR) „Prilutskaja“, několikanásobný kříženec, vyšlechtěný na Ukrajině, velmi výnosný, mrazuvzdorný, málo napadaný rzí, ale s nevhodnou skladbou silice a s nevhodným buketem. Bulharská „Marica“, odrůda typu Mitcham je značně náročná na teplo a pro naše klimatické podmínky nevyhovuje. Rumunská „Cluj“, původ je blíže neznámý, pravděpodobně jde o několikanásobného křížence. Další odrůdy srovnávacího sortimentu neodpovídaly složením silice nebo šlo o rozmanité provenience, nemající hospodářský význam. Ve všech ukazatelích se osvědčila jako nejlepší naše odrůda Mitcham „Perpeta“. Z hlediska kvality porostu je optimální. Vytváří dobře zapojené kultury, prýty jsou bohatě olistěné a nejsou dřevnaté. V ČSFR byla v roce 1988 povolena odrůda „Mentola“. Je to vynikající odrůda, která se vyznačuje vysokým obsahem silice, i dalších účinných látek. Poloha, podnebí, půda: Máta není zvlášť náročná na půdu, ale kvalita drogy přece záleží na výběru pozemku. Vhodné podmínky pro růst jsou v teplém a vlhčím podnebí s průměrným množstvím srážek kolem 500–650 mm, roční teploty v průměru nad 24°C a pravděpodobnost suchých vegetačních období pod 30%. Daří se jí v půdě výhřevné, nejlépe černozemi, v půdách nivních, náplavech i dobrých hnědozemích. Špatně snáší větrnou polohu. Nejlépe se jí daří na humózních, ne příliš těžkých, vlhčích (případně i částečně zastíněných – podle pramenu 64. má potřebné množství účinných látek jen na otevřeném slunném stanovišti, kde není příliš značné množství srážek), podle možnosti chráněných a dobře vyhnojených půdách. V době rozkvětu, podle intenzity záření, přechází v silici obsažený menton v mentol, proto je výběr vhodného pozemku velmi důležitý. Nevhodné jsou půdy kyselé, zamokřené, jílovité a zvláště podzolované a skeletové. Také lehce vlhnoucí půdy se k pěstování máty nehodí. Vyžaduje dostatek živin. U máty pěstované v nížině bylo zjištěn vzšší obsah silice i výnos. Je velmi vhodná pro křídová území s podmínkou, že půda je dostatečně hluboká. Hlinitopísčité půdy nebo pískoštěrky jsou též vhodné. Výsev semen: Rostliny vypěstované ze semen (většinou semena nemá), degenerují a nikdy z nich nevzniknou rostliny s typickými vlastnostmi máty. Pokud by se jednalo o pěstování ze semena, seje v dubnu až květnu do pařenišť a když vzejde – asi za 5 týdnů – a rostliny povyrostou, přesazují se na pole do řádků, vzdálených 20 cm s mezerami 10 cm. Vegetativní množení: Jako vytrvalý komplikovaný kříženec se máta množí pouze vegetativně, a to třemi způsoby: 1. buď podzemními stolony (oddenky), nebo 2. zakořeněnými jarními výhonky či řízky, případně 3. roztrháváním starých trsů. Sadbu je třeba brát pouze z uznaných a kontrolovaných porostů. Použití sadby z nekontrolovaných porostů může znamenat nejen pronikavé snížení výnosu, nýbrž i případné odmítnutí vypěstované drogy pro pomíchání s jinými odrůdami a tím i nevyhovující složení účinných látek – silice. ad 1. – Nejvhodnější je způsob, kdy na podzim klademe do vyorávaných brázd vzdálených 50–60 cm stolony (nejmenší 10 cm a nejméně s 3 očky). Stolony přitlačíme do brázd a zahrneme 6–8 cm – ne hlouběji. Pozemek pak uválíme. Jako sazenice pro jarní založení kultury užíváme lehce kořenujících prvních jarních osních výhonků když dosáhly několika párů listů, což u nás bývá v květnu. Získáváme je ve staré kultuře tím, že lopatou podrýváme vyrážející trsy máty, podťatým balíkem udeříme o zem a roztrháme jej na vhodné sazenice tak, aby měla každá kus plazivého oddenku s jistým počtem vlasových kořínků.ad 2. – Další způsob je zahradnické pěstování. Kultury se zakládají tak, že na jaře mladičké silnější výhonky mát s jedním párem vrcholových listů, kdy nepočítáme vegetační vrchol s ještě uzavřenými lístky (asi 10–15 cm dlouhé) uřezávají a co možná nejdříve po oddělení od matečné rostliny vysazují pomocí kolíku hustě do pařeniště, aby zakořenily. Vrcholové řízky sázíme do směsi 2/3 písku a 1/3 rašeliny. Vrstva má být nejméně 5 cm vysoká. V pařeništi chováme tyto řízky v teple pod zavřenými okny a dostatečně zaléváme (lepší je mlžení). Během týdne zakoření, potom je vzduchujeme, otužujeme a asi za měsíc (zpravidla v červnu) definitivně vysadíme na pole do sponu 50×35 cm. Na ar je potřeba 1500 až 2000 sazenic. Je to metoda spolehlivá, ale je možná pouze v malém.ad 3. – Při roztrhávání starých trsů vyoráváme trsy koncem dubna až začátkem května, rozdělíme je na několik částí i s listy, stolony a kořeny. Ukládáme je šikmo do země tak, aby nad zemí vyčnívala jen část lodyhy s lístky. Někteří pěstitelé namáčejí kořenující oddenky před vysazením do vody, potom je ponoří do řídké kaše ze zahradní hlíny a chlévské mrvy a teprve potom je vysadí. Výsadba: Pro pěstování na větší ploše se vysazuje na podzim (v září, v teplejších oblastech do poloviny října) stolony do brázd, a to asi 1 000 kusů na plochu 1 aru. Brázdy se připravují asi 10 cm hluboké a ve vzdálenosti asi 45 cm. Lépe je vysazovat stolony se třemi spícími očky. Při přesazování se současně s vyoráváním stolonů organizuje jejich zaorávání, aby nestačily zaschnout. Zaschlé stolony nemohou již tak energicky vzcházet. Tímto způsobem pěstovaná máta vyhání již brzy na jaře naťové části v hojném množství a umožňuje – s ohledem na svoji snahu tvořit mnoho plazivých lodyh – větší použití mechanizace při pěstování a každoroční přesazování do čisté půdy. S ohledem na zaplevelování je tento způsob ekonomicky nejvýhodnější. Z 1 aru máty můžeme vysadit stolony na plochu 3–4 arů. Při sponu 30×30 spotřebujeme na 1 ar asi 1 200 kusů sazenic. Za jeden rok jich získáme z téže plochy 20× více. V případě, že půdu k výsadbě připravíme až na jaře, musíme bezpodmínečně vysázenou mátu na jaře zavlažovat. Dbáme na to, abychom stolony vysazovali čerstvé, ne zaschlé. Sazenice musíme až do výsadby chránit obalem,aby nám nevyschly. Na malých plochách, kde se stačí udržet v čistotě ručním pletím, můžeme využít k sázení zakořeněných řízků nebo jarních výhonků. Tímto způsobem se máta pěstuje jako dvouletá až tříletá kultura. Ovšem nejpozději třetím rokem se musí opět přesadit na nové stanoviště, aby neztrácela čistě mentolovou vůni. Sazenice s oddenky zabalenými v mokrém mechu se rozesílají v bedničkách opatřených otvory. Materiál nesmíme nechat vyschout. Zasadíme je hned hluboko do země tak, že položíme oddenky vodorovně a necháme nad povrch vynikat lodyžku s několika páry listů. Vzdálenost volíme 30×30 cm. Není dobře volit spon hustší, protože rostliny snadno podléhají chorobám. Ve velkém sázíme pluhem. Do vedené mělké brázdy klademe sazenice, každou z nich přišlápneme bosou nohou, druhou brázdou je pak zakrýváme. Jedna osoba přehlédne hned za pluhem sadbu a poopraví ji, tj. zcela přikryté sazenice uvolní a nedokonale zaorané zakryje. Menší pěstitelé dávají přednost ruční práci. Na poli si vyznačíme předem vhodně zkonstruovanými hráběmi, tzv. čáráky, 30 cm vzdálené čáry podél i napříč, a do průsečíků motyčkami sázíme sazenice. V obou případech přepokládáme půdu dobře zkypřenou. Není-li v půdě dostatek vláhy, je nutno sazenice hned důkladně zalít a až do úplného ujmutí se starat o dostatek vláhy. Také na podzim můžeme využít posledních výhonů mát k založení nebo vylepšení kultury. Vyoráme nebo vyhloubíme na připraveném poli asi 6 cm hluboké brázdičky vzdálené 30 cm, naklademe do nich silné výhonky, které vezmeme ze staré kultury a brázdičky zahrneme zemí. Takto založená kultura snese každou zimu a na jaře v květnu se rostlinky pěkně rozrůstají a je možno je brzy poledkovat. Na podzim je možno užít jako sazenice i pouhých kusů oddenků, které dostaneme ze staré kultury, když ji při rušení rozoráme. Pěstování: Mladou kulturu okopáváme a udržujeme ji bez plevele. To je další pravidlo pro pěstitele: odstraňovat plevel a udržovat kulturu čistou. Pletím a okopáváním plevelovými motyčkami hned od počátku docílíme čistoty bez velkého nákladu a námahy. Vyplácí se to mnohonásobně tím, že jednak bezplevelová kultura lépe prospívá, jednak ušetříme při sklizni mnoho práce vybíráním plevele z požaté máty. Na velkých plochách používáme proti plevelům herbicid Sinbar v dávce 2 kg na hektar. V druhém roce již jen 1 kg na hektar, při dávce vody 600 až 800 litrů. Na větších plochách nepěstujeme mátu déle než 2–3 roky. Pěstování máty peprné je dnes již u nás zcela mechanizováno, takže ji lze pěstovat i na větších výměrách. Sklízíme a dodáváme celou nať. Na zimu přikryjeme celou kulturu řídce slamnatým hnojem nebo dobrou zemí. Je to ochrana před vymrznutím a je to zároveň pohnojení. Z jara slámu shrabeme a branami plantáž povrchově nakypříme. Mátová kultura vydrží na poli až 4 roky. Často se již třetím rokem objeví mezery na původních místech, máty jako by se rozlézaly – „stěhovaly“. Mezery je sice možno novými sazenicemi vylepšovat, ale dlouho to nepomáhá, a nakonec nezbyde nic jiného, než kulturu zrušit a přeložit na jinou připravenou parcelu. Zrušení přestárlé kultury provedeme na podzim tak, že pole prostě zoráme, za pluhem vybereme všehny vyorané oddenky, roztrháme je na kusy asi 20 cm dlouhé a vysázíme, jak již bylo popsáno. Tzv. zmlazování mátové kultury se místy provádí tak, že ji na podzim pohnojí, mělce přeorají pluhem, na jaře uvláčejí a máta se potom znovu bujně rozroste. V poslední době se došlo k poznatku, že se ponecháním kultury několik roků na stanovišti neubráníme silnému zaplevelení pole a velkým výdajům s pletím a okopáváním, nehledě na to, že výnos rok od roku klesá. Proto se ujímá zřizování jen jednoletých kultur. To znamená, že každý rok na podzim přeložíme máty na jiné pole. Docílíme tím také normálního zařazení máty do osevního postupu. Jiné vytrvalé rostliny by takové překládání nesnesly (šalvěj, routa), mátám však tento způsob prospívá. Kde byla máta již jednou pěstována, tam se nemá zakládat nová kultura 5–10 let. Půda bývá jednostranně vyčerpána. Hnojení: Nejvhodnější předplodinou je hnojená okopanina, brambory, cukrovka a luskovinová směs zaoraná na zelené hnojení. V případě, že nehnojíme pro luskovinovou směs, pole vyhnojíme dobře proleželou chlévskou mrvou nebo lépe kompostem v dávce 22 až 30 t na hektar. V sušších oblastech způsobuje někdy hnojení proleželým hnojem snížení výnosu, a to pro značnou spotřebu vody k rozložení kompostu. K vysokým výnosům vyžaduje máta poměrně hodně živin, které dodáváme v průmyslových hnojivech. Před výsadbou hnojíme 320–400 kg superfosfátu a 260–300 kg 40% draselné soli, tato hnojiva do země mělce zapravíme. Na jaře, než máta vyraší, hnojíme 300–400 kg síranu amonného případně ledku. Na tvorbu silice má vliv také dusík, ale ještě více draslík a fosfor. Přihnojujeme tedy superfosfátem nebo struskou a draselnou solí. Nikdy nehnojíme na list, mohlo by dojít k popálení rostlin. Nesmí se hnojit za vlhka. Máta je velmi citlivá na popálení všemi chemickými hnojivy. S přípravou půdy začneme již na podzim. Prohnojíme pole vydatně chlévským hnojem a hluboko jej zaoráme. Zakládáme-li kulturu již na podzim, ihned pole uvláčíme, sázíme-li však máty až na jaře, necháme půdu na hrubo zoranou promrznout a teprve z jara pole uvláčíme. Těsně před sadbou přihnojíme pole ještě superfosfátem nebo Thomasovou struskou a draselnou solí. V půdě je rovněž nezbytná přítomnost hliníku, kobaltu, bóru, cínu i mědi, které mají velký vliv na rostliny a jejich přítomnost je nezbytná, jinak dochází k poruchám. Kdo chce podstatně zvýšit výnos kultury, přihnojí mátu po první, případně i po druhé sklizni uleželým kompostem nebo drobným uleželým chlévským hnojem, popřípadě i zředěnou močůvkou, a to nejlépe před deštěm. Také je výhodné poledkovat. V suchém létě prospívá i vydatné zalévání, které zabrání žloutnutí listů a rozmnožení dřepčíků. Z umělých hnojiv jí prospívají hnojiva dusíkatá a vápenatá, po první sklizni natě se doporučuje 200 g ostravského ledku nebo 150 kg ledku lovosického. Ochrana rostlin: Máta peprná trpí také chorobami. Častou chorobou je bledá skvrnitost máty. Je to virová choroba známá u nás od roku 1958. Projevuje se na mátě zpočátku bledězelenavými nebo žlutobílými skvrnami. Listy při silnějším napadení zasychají. Jejím původcem je virus mozaiky okurkové. Ochrana – napadené rostliny z porostu ihned odstranit, nekompostovat, ale spálit. Nejzhoubnější z chorob působených parazitickými houbami je rez mátová (Puccinia Menthae Pers.) Na neštěstí patří ke rzím autoikickým, prodělávajícím celý vývoj na témže hostiteli. U rzí heteroikických lze odstraněním jednoho z hostitelů rez úspěšně potírat. Rez mátová však prodělává všechna vývojová stádia na mátě. Objevuje se zpravidla nejdříve z jara v podobě nezřetelných hnědých proužků (aecidie) na stoncích a řapících, které často zkrucuje a hálkovitě znetvořuje. Podle pramenu 83. se objeví na jaře v podobě puchýřkovitých vypouklých skvrn sytě oranžové barvy. Později se objeví na spodní straně listů v podobě zahnědlých polštářků (letní výtrusy, uredospory). Polštářky se brzy objeví i na vrchní straně listů, takže onemocnění kultury snadno poznáme. V červenci se konečně vytvoří zimní výtrusy (teleutospory) v podobě četných kupek. Silné napadení rzí má za následek rozrušování pletiv a předřasný opad listů. Klesá i procento silice. Nákaza se rychle rozšiřuje a rostliny zcela ničí. Dosud není jasné, jak rez přezimuje. Rez může být do kultury zanesena i z divokých druhů mát. Jakmile nemoc v kultuře zjistíme, je nutno napadené rostliny těsně u země uřezávat, opatrně vybat a spálit. Umělé prostředky na ničení rzi nejsou. Zatím je hlavním prostředkem boje proti této chorobě odstranění nepříznivých podmínek růstu: kultura nesmí být hustá, půda musí být dobře volená a řádně vyhnojená, sazenicový materiál zdravý a kultura často překládána na nové zdravé plochy. Jiným houbovým onemocněním je septorióza máty (původce Septoria menthicola Sacc.), která vyvolává skvrny na listech, které jsou tmavé a na listu poněkud vypouklé. Jako ochrana se doporučuje Plantvax EC v dávce 2–3 litry na hektar. Dávka vody 600–800 litrů na hektar. Dále mátě škodí pidikřísek polní (Eupteryx atropunctata Goeze), a to sáním, mandelinka mátová (Chrysomela coerulans Scr.), dřepčík (Longitasus waterhousei Kutsch.). Žír dřepčíků je na první pohled odlišný od mandelinky mátové. Brouci vykusují do listů otvory 2–3 mm, list neprokouškou úplně, vykusují prohlubinky, u kterých je z druhé strany listu zachována nepoškozerná pokožka. Nepříjemný je i štítonoš zelený (Casida viridis L.), žír v dubnu až květnu. Proti pidikřískům a mšicím používáme 0,02% Phosdrinu 24 EC nebo 0,3% Nogos EC 50, ochranná lhůta 7 dnů. Proti mandelince mátové, štítonoši a dřepčíkům postřikujeme 0,2% Metationem E 50 nebo Phosdrinem 24 EC, proti larvám mandelinky mátové 0,2% Soldepem, ochranná lhůta je 21 dnů. Jakostní norma drogy: ČSN 86 6415., ON 86 6810.(83). Výnosy: Poskytuje výnosy v závislosti na způsobu pěstování a délce vegetace 20–30 kg (až 40 kg) suché natě z 1 aru. Domácí pěstování: Rostlina vytrvalá, inklinuje k rozplevelování. Roste hlavně na slunných nebo polostinných, ale v každém případě vzdušných místech na zahradě. Máta peprná patří k trvalkám, kterté se velmi rychle rozšiřují oddenky. Vzpřímené stonky jsou až 80 cm vysoké a v létě vytvářejí klasy s růžovými květy. Řada odrůd má osvěžující ovocné vůně. Nešjlépe se množí oddělky na jaře. Kontejnerované sazenice z obchodu můžete vysazovat od jara do podzimu. Máta peprná má ráda slunné až polostinné stanoviště s vlhkou hlinitou půdou. Silně odnožuje, proto ji buď pěstujte v nádobě a pravidelně seřezávejte nadzemní části, nebo ji vysaďte do odlehlého kouta, kde bude omezena betonovou zdí či vydlážděnou cestou.(?). Doba sběru + sbíraná část: Předmětem sběru je nať, případně list. Sběr se provádí vícekrát do roka, těsně před kvetením (červenec-srpen), ale vždy za sucha a tehdy, když nať doroste do výšky 25–30 cm, nejpozději však při tvorbě květů. Kosí se srpem nebo kosou, ve velkém žacím nakladačem E062. Nepřípustná je nať napadená rzí. Tu je nutno pečlivě sklidit a spálit, pak již naroste nať zdravá. Při dobrém stavu plantáže docílíme již první rok dvojí sklizeň, v dalších letech až trojí. Je prokázáno, že nejbohatší na silici je máta v období květu. Proto se sklízejí máty v tuto dobu, což bývá u nás v červenci. Máty se za suchého počasí, nejlépe ráno, ne za poledního žáru, kdy jsou zvadlé, požnou 5–6 cm nad zemí ostrým srpem nebo kosou a ihned se zpracují, tj. odstraníme z rostiny květ a uschlé spodní lístky, potom listí z lodyžek sdrhneme, což provádíme pravou rukou. Lodyhu přitom držíme levou rukou za vrcholek. Vrcholky asi s třemi páry nejmladších lístků mohou zůstat nesdrhnuté. Listy ukládáme do košů a odnášíme do sušárny. Pokud je požadována celá nať, pouze se odstraní uschlé spodní listy a nať je připravena k sušení. Druhá sklizeň, k níž dochází u nás zpravidla v září, poskytuje zpravidla tzv. stonkové nebo technické zboží, které slouží k destilaci silice v továrnách. Zde již listí nesdrhujeme, ale sušíme celé stonky. Na podzim tvoří máta znovu četné výhony, které požneme jako třetí sklizeň. Můžeme je také použít k rozmnožení kultury jako podzimní sazenice. Tyto podzimní poloplazivé výhony musíme odstranit, jinak by kultura příliš zhoustla. Někteří pěstitelé mají odchylnou praxi. Nečekají s první sklizní až na dobu kvetení, ale požnou mladičké máty již koncem května. Sklizená nať se nesmí zapařit, proto ji musíme ihned rozkládat a sušit. Kulturu je nutno ihned po sklizni zelené hmoty přihnojit a rovněž je nutno vydatně zalévat. Zpracování + uchovávání: Poměr seschnutí natě je asi 5:1. Materiál se lehce zapaří. V malém se suší na dobře větraných místech, nejlépe na lískách ve stínu, v tenkých vrstvách. Při vrstvě 8–10 cm je možno opatrně obracet. Ve velkém sušíme na sušárnách. Nejvhodnější při umělém sušení je teplota 20–30°C (maximum 35°C, jinak silice vyprchá). Ve velkém nať nepřevracíme. Usušenou nať necháme vydýchat a opatrně balíme do papírových nebo jutových pytlů. Droga si musí uchovat svěží zelenou barvu, nesmí zčernat. Takto usušený list se užívá přímo jako droga v lékárnách. Mátu je také možno sklízet již počátkem května. V tomto případě není třeba listí sdrhovat, ale suší se přímo tyto jemné výhonky. Považuje se za listovou drogu. I když je procento silice v této době o něco nižší, je výsledek přece lepší, protože se jednak ušetří mnoho práce se sdrhováním a odstraňováním zažloutlých listů a jednak se dočkáme daleko dříve druhé a třetí sklizně, která by jinak byla až v pozdním podzimu, kdy bývá potíž se sušením. I když při obchodním pěstování zabírá máta trvale plochu, vyplatí se. Pro značné množství listů však potřebujeme dostatečně velkou plochu k sušení. Nejlépe se k tomu hodí půda se zavěšenými síty v několika patrech. Vlastnosti drogy: Droga má chladivou chuť a voní příjemně, typicky po mentolu.(?).