Bobkový list (Vavřín ušlechtilý) mletý (Český text na obalech) Složení: Laurus nobilis folium. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: https://herbar.milota.com/…y-list-mlety . Je všeobecně známým aromatikem a kořením. Může se vařit. List obsahuje silici a třísloviny. Droga je málo probádaná a zkušenosti s jejím využíváním jsou převážně empirické. Nacházíme zde různé alkaloidy, hořčiny, silici, triglyceridy linolové, palmitové a laurinové kyseliny. V antických dobách se vavřín užíval k vázání věnců určených k oslavě válečných hrdinů, sportovců a básníků.Užívání: pomletý dávkujeme obyčejně 2krát denně na špičku kulatého nože, před jídlem, zapité větším množstvím vody anebo čaje.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika

Bobkový list (Vavrín vznešený) mletý (Slovenský text na obaloch) Zloženie: Laurus nobilis folium. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Je všeobecne známym aromatikom a korením. Môže sa variť. List obsahuje silicu a triesloviny. Droga je málo prebádaná a skúsenosti s jej využívaním sú prevažne empirické. Nachádzame tu rôzne alkaloidy, horčiny, silicu, triglyceridy linolovej, palmitovej a laurinovej kyseliny. V antických dobách sa vavrín užíval k viazaniu vencov určených k oslave vojnových hrdinov, športovcov a básnikov.Užívanie: pomletý dávkujeme obyčajne 2krát denne na špičku guľatého noža, pred jedlom, zapité väčším množstvom vody alebo čaju. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE:  Vavřín ušlechtilý – Laurus nobilis L. lauraceae – vavřínovité   Synonyma: Česky: Vavřín bobkový, vavřín pravý, vavřín vznešený   Droga: Latinsky: Folium lauri, Oleum lauri Česky: list vavřínu   Názvy: Lidové: Bobkový list, bobek Slovensky: Vavrín bobkový Německy: r Echter Lorbeerbaum Anglicky: Laurel    

Bobkový list získáme z rostliny jménem vavřín, který se pěstuje ve Středomoří, Íránu a Sýrii. Pravděpodobně pochází z Malé Asie. Vavřín je stále zelená rostlina. Užívá se v každé domácnosti na dochucení svíčkové, různých omáček a zvěřiny. Najdeme ho snad ve všech světových kuchyních. Nesmí se dlouho vařit, jinak se stane velmi hořkým. Má mírně nahořklou chuť a je silně aromatický. Čím více je bobkový list zelenější, tím je kvalitnější. Pravidelně zaléváme, vyhovuje mu substrát pro pokojové rostliny. Jeho pěstování není náročné. Je vhodný pro diabetiky, podporuje trávení, chuť k jídlu a pomáhá při revmatismu.  Bobkový list podporuje chuť k jídlu a zažívání. Použití v kuchyni: Bobkový list se používá jako celý list nebo mletý. Toto koření má v kuchyni široké uplatnění, přidáváme ho do omáček jako je svíčková, rajská a bešamelová, dále do nakládaných pokrmů, polévek a dušených jídel. Vavřín pochází nejspíše z Malé Asie, kdež roste dosud místy planě. Odtud rozšířil se však již v dávném starověku do Řecka a Itálie, jakož i do jiných zemí jihoevropských. Ale někteří chtějí tomu, že vavřín nebyl do Evropy přinesen z Asie, nýbrž že jest v jižní Evropě odjakživa domovem, a domněnku svoji opírají o tu okolnost, že skládá dosud na mnohých místech jižní Evropy, zejména v Řecku, celé samorostlé háje a že před dobou ledovou rostl najisto i v ostatní Evropě. U nás pěstují vavřín ve studených sklenících, v létě též pod širým nebem, v obou případech ve velikých dřevěných kbelících. Užívat se ho často jako dekorace při různých slavnostech. V jižní Evropě a v teplé Asii pěstují však vavřín, rozmnožujíce jej obyčejně odnoži, netoliko pro okrasu, nýbrž také jako rostlinu užitkovou, dávající listy a plody.   Chemické složení: List obsahuje silici a třísloviny. Droga je málo probádaná a zkušenosti s jejím využíváním jsou převážně empirické. Nacházíme zde různé alkaloidy, hořčiny, silici. Olej z plodů obsahuje triglyceridy linolové, palmitové a laurinové kyseliny. ?? silice, třísloviny, alkaloidy, hořčiny, olej   Toxicita a nežádoucí účinky: Aplikace vavřínu musí být obezřetná, zvláště pak při vnitřním podávání. Při předávkování může dojít k podráždění žaludku a navazujících sliznic. Později přichází stavy zmatenosti a pocity silného rozrušení. Droga není vhodná pro dlouhodobé podávání.   Kontraindikace: Drogu nedoporučujeme těhotným ani kojícím ženám. ?? těhotenství, kojení   Vnitřní užití: Drogu můžeme podávat samostatně i míchat do směsí. Ve směsích by její obsah neměl překročit 10–15%. Pro vnitřní použití připravujeme nálev, a to v poloviční až dvoutřetinové koncentraci oproti normální (viz všeobecná část). Podáváme po polévkových lžících, v průměru 5 až 8, maximálně 10 polévkových lžic denně.Možné je též podávání pomleté drogy formou prášku, 2–4krát denně, na špičku kulatého nože, zapité větším množstvím vody.   Popis: Vavřín je stálezelený, 2 až 5 metrů vysoký keř nebo vyšší strom s přibližně 7 cm dlouhými a 3 cm širokými listy, které jsou podlouhlé až eliptické, při okrajích typicky zvlněné, kožovité, na líci lesklé, na rubu matně zelené s vyniklou žilnatinou. Kvete drobnými, žlutými kvítky. Plodem je červenomodrá bobule s jedním olejnatým semenem. Květy, pometáním obyčejně dvoudomé, skládají krátce stopkaté úžlabní svazečky. Mají 4dílné, žlutavobílé okvětí a nejčastěji 8–12 tyčinek, jejichž prašníky se otvírají chlopněmi a nitky mají po stranách malé žlázky; svrchní vejčitý semeník sužuje se v jednoduchou čnělku. Podobají se tudíž květy vavřínové složením svým květům skořicovníku, s nímž vavřín náleží do společné čeledi. Plody jsou vejčité, posléze tmavohnědé nebo tmavomodré bobule zvíci malých třešní a obsahují v tenké, později vysýchající dužině po jediném olejnatém semeni.    Místo výskytu: Nejrozšířenější je vavřín v Řecku, kde tvoří celé háje. Vavřín kdysi tvořil podstatnou část tvrdolistových stromů ve Středomoří. V našich klimatických podmínkách se mu příliš nedaří, droga se proto dováží.   Pěstování: Někteří pěstitelé podnikli celkem úspěšné pokusy s pěstováním vavřínu ve velkých kořenáčích s přezimováním ve skleníku nebo v příbytku. Vavřín má rád slunné polohy, chráněné proti větru a úrodnou, propustnou, vlhčí půdu. Snese teplotu do –10°C, při dalším poklesu vymrzá. Domácí pěstování:U nás nejlépe jako kbelíková rostlina pěstovaná na balkoně. U nás není zimovzdorný.   Doba sběru + sbíraná část: Drogou je list, případně olej, lisovaný ze zralých plodů. List je možno sbírat po celý rok.   Homeopatie: V homeopatii se vavřínový list běžně neužívá, což je dosti zvláštní, protože účinnost drogy je značná. Pro naši experimentální potřebu připravujeme homeopatický LAURUS tak, že nejprve lékopisným způsobem zhotovíme základní tinkturu a tu potencujeme ředěním 35% etanolem. Vhodnou potencí se nám jeví rozpětí D3 až D6 a dávkování 4krát denně 10–12 kapek, v indikacích dříve uvedených.   Kosmetika: Při zevním působení vavřínové drogy dezinfikují a prokrvují pokožku, a proto se přidávají jako příjemně aromatická přísada do koupelí. Asi hrst listů zavázaných do plátěného obalu ponoříme do vřelé koupele a necháme je vyloužit, dokud lázeň nevychladne. Po koupeli kůže zrůžoví, vypne se a póry se rychle stáhnou. K léčení svědivých vyrášek nebo plísňových onemocnění nohou se přidává do koupele vývar z vavřínových listůči plodů. 50 g drogy vaříme v 1 l vody 10 min. Koupele se doporučují denně asi na čtvrt hodiny a po vyléčení ještě jednou za 3 dny po dobu dvou týdnů.   Poznámky: V antických dobách se vavřín užíval k vázání věnců určených k oslavě válečných hrdinů, sportovců a básníků. U nás se vavřín prodává pod názvem bobkový list a slouží jako koření. Z plodů vavřínu se lisuje olej. Silicová droga – získává se ze středomořské stálezelené dřeviny Laurus nobilis, která se pěstuje i u nás jako okrasná pokojová rostlina. Je všeobecně známým aromatikem a kořením (bobkový list). Používat se mají pouze světlé, zelené listy. Může se vařit. Zásoby nejvýše na rok, potom ztrácí aroma. Zralé svrasklé sušené plody (tzv. bobky) se užívají k přípravě mastí. Sušených listů vavřínových neboli bobkových (folia lauri) upotřebuje se hojně k účelům kuchyňským nejen v jižních zemích, nýbrž i u nás. Naše kuchařky užívají jich hlavně do omáček, při vaření ryb a při nakládání okurek. Ze zralých plodů, které přicházejí do obchodu sušené a na povrchu svraskalé pod jménem bobků (baccae lauri), připravují – vaříce je roztlučené ve vodě – zelenavý, hustý olej bobkový (oleum lauri), jehož přidávají v lékárnách do mastí (unguentum aromaticum) na svrab a jiné kožní vyrážky a na ničení cizopasného hmyzu. Na Východě přidávají oleje bobkového též do masti na balzamování mrtvol. V dřívějších dobách musila u nás být spotřeba bobkového listí a bobkových plodů mnohem větší nežli dnes, jak o tom svědčí známá národní píseň: „Pijme víno (pivo) s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít?. Doporučovali se tehdy bobek s vínem nebo pivem v nejrozmanitějších nemocech. V Mathiolově Herbáři (z r. 1596) na př. čteme: „Bobek když se na prach ztluče, s medem a sladkým vínem smíchá, spomáhá proti souchotinám, krátkému a těžkému dechu i proti všelikým flusům do prsů padajícím.? „Bobek s vínem užitečně se pije proti uštknutí štírův a pavoukův.? „Proti kolice aneb žření dobré jest jeden quentík ztlučených bobkův do vína zavěsit a z toho pít, neboť bobky rozhánějí větrnosti. ? též potřebě chová se v apatékách letkvář de baccis lauri, z bobků strojená?. „Bobek na prach ztlučený, s medem smíšený a po lázních pomazovaný, shání pihy a fleky na kůţi. Taková mast' uzdravuje také všeliké nečisté neduhy a vředy?. „Kdož má mdlou hlavu, ztluč bobky, vlož je do pytlíčka, potom na noc přilož na vrch hlavy a bude zdráv.? „Kohož uši bolejí, aneb že dobře neslyší, ten vytlač sobě šťávu z čerstvých bobků, přidej k ní starého vína a růžového oleje a vpouštěj krůpěje do uší: spomáhá.? Ve starověku těšil se vavřín největší úctě u Řekův, kteří jej zasvětili Apollónovi. Proto nosili kněží Apollónovi vavřínové věnce na hlavě a kladli si vavřínové větévky pod podušky, aby se jim dostalo ve spánku prorockých snů. Také Pýthia, kdykoli se blížila k věštecké trojnožce, okrášlené větvemi vavřínovými, žvýkala vavřínové listy, aby mohla lépe věštit. I při obětech bohům pálily se často vavřínové větévky a ze způsobu, jak hořely, soudilo se na šťastné nebo zlé časy: shořely-li s praskotem, bylo to znamením dobrým, pakli však shořely klidně, bez praskotu, očekávaly se časy zlé. Ve starověkém Římě těšil se vavřín rovněž nemalé úctě: sázeli jej hlavně u chrámů a obydlí kněží a věřili o něm, že hrom do něho nebije. Vavřínovými věnci byli věnčeni jak u Řekův tak u Římanův slavní básníci a vítězové po dobytých vítězstvích. Zvyk tento rozšířil se po všem vzdělaném světě a udržel se do jisté míry až podnes. Hlava našeho císaře pána, jak ji vidíme zobrazenu např. na poštovních známkách a stříbrných i zlatých mincích, jest ověnčena ratolestí vavřínovou. A vynikajícím umělcům podávají se po zdařilých produkcích podnes vavřínové věnce. Ve středověku a ještě i později byli mladí učenci po vykonaných zkouškách na universitách věnčeni plodonosnými ratolestmi vavřínovými, odkud se jim říkalo „bacca laurea coronati? nebo „bacca laureati?, z čehož zkomolením vzniklo české bakaláři. Jménem laurus, z něhož vzniklo i české vavřín a něm. Lorbeer, nazývali tento strom už ve starověké Itálii. Lat. nobilis = vznešený.