Zeměžluč lékařská nať (Český text na obalech) Složení: Centaurium erythraea herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/…zluc-nat-50g . Droga obsahuje především hořčiny, pryskyřice, dále glykosid gentiopicrosid, cukr, kaučuk, éterický olej, mastné kyseliny, amid kyseliny nikotinové, flavonoidy, pryskyřičné látky, magnesiumlaktát, vosk a malé množství silice. Zeměžluč je prastarou magickou bylinou, jejíž kouř údajně zahání hady. Pro seniory se výrazně osvědčil ionizující čaj, připravený formou nálevu z kombinace stejných dílů nati zeměžluči, květu úročníku bolhoje a květu vřesu. Užívání: 1 čaj.lžičku přelít 0,2 l vařící vody, vyluhovat 15 min popíjet 2–3 x denně. Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika 

Zemežlč lekárska vňať (Slovenský text na obaloch) Zloženie: Centaurium erythraea herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Droga obsahuje predovšetkým horčiny, živice, ďalej glykozid gentiopicrosid, cukor, kaučuk, éterický olej, mastné kyseliny, amid kyseliny nikotínovej, flavonoidy, živicové látky, magnesiumlaktát, vosk a malé množstvo silice. Zemežlč je prastarou magickú bylinou, ktorej dym údajne zaháňa hadmi. Pre seniorov sa výrazne osvedčil ionizujúce čaj, pripravený formou náleve z kombinácie rovnakých dielov vňate zemežlč, kvetu úročníka bolhoje a kvetu vresu. Užívanie: 1 čaj. lyžičku preliať 0,2 l vriacej vody, vylúhovať 15 min popíjať 2–3 x denne. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE: Zeměžluč hořká: Synonyma:Latinsky: Centaurium minus, Centaurium vulgare, Centaurium umbellatum, Gentiana centaurium L., Erythraea centaurium, Chironia centaurium, Centaurodes centaurium, Erythraea vulgarisČesky: Zeměžluč menší, zeměžluč obecná, zeměžluč okolíkatá, zeměžluč lékařská, zeměžluč obyčejná Zeměžluč hořká: Droga:Latinsky: Herba centaurii, Herba centaurii minoris, Herba erathraeae centaurii seu minorisČesky: Nať zeměžlučeZeměžluč hořká: Názvy:Lidové: Tisícizlaté koření, cintorie, kyřice, chlístník, hořká bylina, cencelia, centália, cinterinka, cintoria, cmiteria, čantoryjka, hlíst, hlístník, horká zelina, jazarica, kyrica, pazdernačky, santoryjka, stozlatková tráva, tisícové korenie, tisíczlatové korenie, zelenuša, zemezba, zlatá kytica, žľčová tráva, antoryjka, tisícero koření, horká bylina, tisícové kořeníSlovensky: Zemežlč menšia, zemežlč horká, zemežlč obyčajná, zemežlč okolíkatáNěmecky: s Echtes Tausendgüldenkraut, TausendgüldenkrautRusky: Zolotolistnik zoltičnyj, zolototysjačnik zoltičnyjAnglicky: Common CentauryPolsky: Tisiacznik pospolity, centuria pospolita Chemické složení: Účinné obsahové látky jsou hořčinové glykosidy (glykosidicky vázané hořčiny – až 0,3%), nacházející se hlavně v květech (číslo hořkosti natě je asi 2000, květů 12000). Jsou to monoterpeny – sekoiridoidy swerciamarin a genciopikrin (= genciopikrosid = gentiopikrin), ve stopách i amarogencin. Uvádí se i glykosidní hořčina erytaurin, která je pravděpodobně totožná s genciopikrinem. Dále je přítomen (volný i vázaný) aglykon genciopikrinu, genciogenin (označovaný také jako erytrocentaurin), přítomný je i glykosid genciopikrosid. Droga dále obsahuje flavonoidy (žluté flavonové barvivo centaurein), stopy silice, řadu mastných kyselin (0,7% kyseliny olejové, kyselinu oleanolovou aj.), stopy kyseliny nikotinové, resp. její amid, alkaloid gencianin (gentianin) a sloučeniny charakteru alkaloidů (např. gancianin = erytricin – 0,6–1%). Droga obsahuje hořčiny (asi 0,3% genciopikrinu a přibližně 0,03% erytaurinu), glykosid genciopikrosid a pryskyřičnaté látky. Obsaženy jsou i fenolové kyseliny, triterpeny včetně sitosterolu, campesterolu a stigmasterolu. Vnitřní užití:Pro velmi hořkou až odpornou chuť zpravidla drogu podáváme samostatně, protože svou přítomností výrazně negativně ovlivní chuť směsi.S ohledem na mimořádnou hořkost se droga užívá v málo koncentrovaných výluzích nebo v minidávkách, případně formou čajových směsí, kde zeměžluč tvoří jen malou část.Nať, spolu s jinými hořčinovými drogami, je součástí hořkých žaludečních čajů, známých pod názvy Species amaricantes a Species stomachicae. Z drogy se také připravuje hořká tinktura a extrakty, které bývají součástí nejrůznějších léků.Droga se výhodně kombinuje např. s třezalkou, heřmánkem, mochnou husí.Při krevních chorobách zeměžluč kombinujeme především s listem konopičky.Někdy se podává ve studeném macerátu (denně do 5 g).Nebo:Účinný je i macerát připravený za studena s celodenní doporučenou dávkou 5 g, rozdělenou na několik porcí.Nebo:Příprava čaje: Čaj je lepší, je-li za studena vyluhovaný. Přelijeme vrchovatou čajovou lžičku rozřezané natě 1 šálkem vody a necháme 6–10 hodin stát. Čaj pijeme před jídlem vlažný.Podle ČsL 4 se jednorázově podává 1 g drogy na zápar. Obvyklá dávka je 1 kávová lžička na sklenici záparu, pije se po lžičkách.Nebo:Na zápar se používá 1–2 (maximálně 5 g) drogy. Pije se 3× denně.Nebo:Dává se půl lžíce natě na 2 dl záparu (maximálně 8 g práškované drogy na 1 dl vody). Pije se po 1–2 lžičkách 2–4× denně (alespoň 30 minut před jídlem).Nebo:Obvyklou dávkou je 1 polévková lžíce na 400 ml nálevu. Doporučuje se pít 4× denně po 100–125 ml.Podle ČsL 4 se jednorázově podává 1 g drogy na odvar. Obvyklá dávka je 1 kávová lžička na sklenici odvaru, pije se po lžičkách.Nebo:Na odvar se používá 1–2 (maximálně 5 g) drogy. Pije se 3× denně.Nebo:Dává se půl lžíce natě na 2 dl odvaru (maximálně 8 g práškované drogy na 1 dl vody). Pije se po 1–2 lžičkách 2–4× denně (alespoň 30 minut před jídlem).Lépe se dávkuje hořká tinktůra koupená v lékárně (1 g alespoň 30 minut před jídlem).Nebo:Tinctura centaurii se podává 1/2 hodiny přd jídlem v dávce 1 g.Extractum centaurii se indikuje v jednotlivých dávkách 0,5 g.Vhodnou lékovou formou je i bylinný balzám nebo homeopatický čaj podle Kloudy v potencích U9 až U12. Zevní užití:Nálev z 20 g natě zeměžluči a 1/4 l vroucí vody se užívá k omývání obličeje při nečisté pleti jako kosmetický prostředek.Při nadýmání a bolestivých břišních kolikách, je-li lékařem bezpečně vyloučena možnost zánětu červovitého přívěsku slepého střeva nebo jiná náhlá příhoda břišní, je možno také doporučit podání léčivého nálevu formou klyzmatu. Po tomto zjištění se aplikuje nejprve 1–1,5 l očistného klyzmatu, kterým je převařená voda, nebo slabý heřmánkový nálev teploty 38°C. Po vyprázdnění se potom aplikuje 150–200 ml zeměžlučového nálevu, který již ve střevech zůstává. Vhodným doplňkem této terapie je přiložení termoforu na břicho. Lze nahradit: Pro nedostatek drogy povoluje ČsL 4 příměs některých červeně kvetoucích druhů – Centaurium littorale (Turner) Gilmour subsp. uliginosum (Waldst. et Kit.) Rothm. ex Mederis (syn. Centaurium uliginosum Beck). Dovážená droga může obsahovat balkánské druhy Centaurium spicatum a Centaurium tenuiflorum. Podobné účinky mají drogy Radix gentianae a Folium menyanthidis. Lze zaměnit s: Zeměžlučí je na světě asi 50 druhů. Všechny jsou nepříjemně hořké a jsou si dost podobné. Liší se hlavně nepřítomností listové růžice přízemních listů, ba dokonce se jim podobají i některé jiné rostliny, např. silenka svazčitá – Silene armeria L. – roztroušená po výslunných stráních a vinicích, zřídka i pěstovaná – rostlina není hořká a má více červené květy, dále některé vrbovky – Epilobium L., případně vrbky – Chamanerion Scop. Popis: Jedno- nebo dvouletá lysá bylina vysoká 5–30 cm. Natě přímé, čtyřhranné, v horní třetině rozvětvené. Listy přízemní růžice kopinaté, obráceně vejcovité a tupé, naťové čárkovité, protistojné (vstřícné), přisedlé, se třemi žilkami. Soukvětí ve vrcholové vidlici, květy červené, růžové nebo červenorůžové, někdy bílé. Kvete v červenci-říjnu. Plody jsou tobolky. Vhodným poznávacím znakem je také hořká chuť. Místo výskytu: Roste hlavně na suchých loukách a pasekách, v řídkých křoviscích nebo na výslunných travnatých místech. Dává přednost sušším hlinito-písčitým půdám s dostatkem dusíku. Není zvlášť náročná na půdu. Můžeme ji najít na půdách vápenatých nebo slinitých, ale vyskytuje se i na pískách a rašelinách. Pěstování:Obecně: Zeměžluč lze velmi dobře uměle pěstovat. Je to dvouletá bylina. Zeměžluč lze pěstovat také formou polokultur (výsevem semene přímo na louky). Nebo se sazenice předpěstují v bedničkách nebo v pařeništi s letním výsevem. Po přepíchání v červenci-srpnu jsou sazeničky ponechány přes zimu v pařeništi a teprve na jaře se vysazují na pole. Tento způsob je také vhodný k získání dobře vyzrálého semene k obnovování kultur. V některých případech se počítá s tím, že se zeměžluč na stanovišti již samovolným vysemeňováním dále udržuje. Tento způsob výsevu lze doplnit o další termín, a to koncem května s dalším vysázením rostlin v pozdním létě na pole. Poloha, podnebí, půda: Pro pěstování se nejčastěji volí pozemky s půdou bohatou na vápno, jílovité. Předpěstování: K vypěstování sazenic se doporučuje výsev 1–2 g semene pod jedno pařeništní okno. Na jaře můžeme vysejet semeno také do bedniček na jemně zpracovanou a prosetou zemí aniž je zakryjeme zemí. Bedničky mírně zaléváme. Po 3 týdnech se objeví sazeničky, které pomalu dorůstají a vytvářejí přízemní růžice. Semena jsou velmi drobná, 1 000 semen váží 0,42–0,56 g, v 1 g je kolem 1 700 semen. Klíčivost semen je kolem 60%. K urychlení klíčení je možno semena namáčet po 3 dny ve vodě. Potom vyklíčí za 4 dny ode dne výsevu do půdy, je-li půda současně v nejpříznivějších podmínkách (dostatečně vlhká). Při delším namáčení semena již nestejnoměrně vzcházejí. Jestliže byla semena udržována 8–14 dnů v navlhčeném stavu při teplotě 5–6°C (způsob jarovizace), v polních podmínkách podobně vzcházela stejnoměrně, ale rostliny z těchto semen byly pak nižší a daly tedy i menší výnos (kvetly přitom o dva týdny dříve). Protože semena zeměžluče velmi rychle ztrácejí klíčivost, doporučuje se vysévat semena bezprostředně po sběru (v červenci) do bedniček nebo do pařeniště. Zásadně je nezahrnujeme zemí, protože ke klíčení bezpodmínečně potřebují světlo. Tato doba také odpovídá nejvhodnější etapě výsevu, tj. od 10 července do 19. srpna. Semena dobře vyklíčí při teplotě půdy 18°C, nepříznivý je na povrchu utvořený škraloup. Po jeho rozrušení však rostliny pokračují normálně v růstu. Pěstovatelsky je známý i druhý způsob, a to výsev semen přímo na louky. Přes doporučení některých autorů se ukazuje jako méně výhodný. Pro značně variabilní klíčivost semen většinou nepřináší očekávané výsledky. Výsadba: Mladé semenáčky, které se zjeví již po několika týdnech, přes zimu ponecháme. Příští jaro přesadíme mladé semenáčky na definitivní místo ve sponu asi 20×20 cm (20×10 cm). Zde růžice brzy vyženou květonosnou osu. Do sponu je vhodné vysazovat po 3 rostlinách, aby lépe přezimovaly. Pozdní vysázení způsobuje značné vymrznutí a uhynutí rostlin. Pěstování: Během růstu zeměžluče je třeba udržovat půdu v čistotě častým okopáváním a současně vytvořit příhodné podmínky pro vlhkost půdy (častým zaléváním). Hnojení: Ke zvýšení výnosu se doporučuje hnojení čistými živinami – 60 kg dusíku, 72–90 kg fosforu a 40 kg drasla na hektar. Doba sběru + sbíraná část: Nať se opatrně odřezává v období květu (květen-červen, resp. červenec-srpen) asi 5 cm nad zemí, aby přízemní růžice listů zůstala neporušena. Na lokalitě je třeba ponechat asi čtvrtinu porostu nedotknutou. Materiál se při sběru nesmí stlačovat, protože je náchylný na zapaření. Na počátku kvetení, když ještě listy na lodyze nezačínají žloutnout a vysychat, sbíráme celou nať. Seřezáváme nebo sestřiháváme jen vršky natí, aby rostliny mohly ze zbytků stonků ještě v tomtéž roce znovu rozkvést a poskytnout druhou úrodu. Tato druhá úroda bývá někdy ještě bohatší než první a poskytuje jemnější drogu. Zpracování + uchovávání: Způsob sušení významně ovlivňuje kvalitu drogy. Nať totiž obsahuje látky, které snadno podléhají rozkladu, proto se suší rychle v tenkých vrstvách, aby se materiál nemusel obracet a nedrolil se, nebo v malých svazcích zásadně ve stínu. Pokud použijeme k sušení umělé teplo, teplota nesmí překročit 40°C. Rostlina si musí po usušení zachovat původní barvu – citlivé jsou hlavně květy, snadno vyblednou. Poměr seschnutí je asi 4:1. Materiál je suchý až tehdy, když jsou suché i květy. Droga se nedrobí, při sušení je možno ji opatrně obracet. Sběr z prvního kvetení je kvalitnější, protože nemá tolik zdřevnatělých stonků. Při skladování je třeba mít drogu v dobře uzavřených obalech. Je velmi citlivá na světlo i vlhko. Vlastnosti drogy: Droga je bez charakteristického zápachu, velmi výrazné až nepříjemně hořké chuti.