Pelyněk pravý nať (Český text na obalech) Složení: Artemisia absinthium herba. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/…ravy-nat-40g . Asi nejdůležitější obsahovou látkou v pelyňku je silice s chamazulény a s 10% obsahu toxického tujonu. Rostlina dále obsahuje tujol, kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, hořký absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny a malá množství dalších látek. Pelyňkové víno: po 1 pol. lžíci pelyňku, levandule, majoránky, máty, rozmarýnu a šalvěje zalijeme 1 litrem bílého vína a necháme 8 dnů v teple a temnu stát. Užívání: 1 čaj. lžičku přelít 0,5 l vařící vody, luhovat 10 min popíjet nebo koupat 1 x denně. Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika 

Palina pravá vňať (Slovenský text na obaloch) Zloženie: Artemisia absinthium herba. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Asi najdôležitejšie obsahovou látkou v paliny je silica s chamazulén a s 10% obsahu toxického tujon. Rastlina ďalej obsahuje tujol, kandiden, felandren, horké seskviterpenové laktóny, horký absinthin a anabsinthin, flavonoidy, triesloviny a malé množstvá ďalších látok. Paliny víno: po 1 pol. Lyžicu paliny, levanduľa, majoránky, mäty, rozmarínu a šalvie zalejeme 1 litrom bieleho vína a necháme 8 dní v teple a tme stáť. Užívanie: 1 čaj. lyžicu preliať 0,5 l vriacej vody, lúhovať 10 min popíjať alebo kúpať 1 x denne. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE:  Pelyněk pravý: Synonyma:Latinsky: Absinthium vulgare, Absinthium affine, Absinthium officinale, Artemisia absynthoides, Artemisia calcigena Pelyněk pravý: Droga:Latinsky: Herba absinthii, Herba regia, Herba artemisiae absinthiiČesky: Nať pelyňku pravého Pelyněk pravý: Názvy:Lidové: Absint, peluň, hořký stříbrník, chlebníček, palín, polyňok, hořký peluň, nechrasť, nechřesť, peluňka, pelyn, pelyněk obecní, pelynka, polenek, polýnek, polyněk, černobejl, bylina sv. Jana, vermut, palina, polynka, polýň, velký strieborník, pamatůjčekSlovensky: Palina praváNěmecky: r Wermut, AbsinthRusky: Polyn. gor.kajaAnglicky: Common WormwoodPolsky: Bylica piolun, Piołun Chemické složení: Pelyněk obsahuje asi 0,5% silice s chamazuleny. Složky silice chamazuleny a hořčiny (seskviterpenové laktony – gvajanolidy) stojí vůči sobě v biogenetické závislosti. Nejvýraznější toxickou součástí silice je tujon (alfa a beta asi 10% – keton tujolu): dále se tu nachází esterifikovaný alkohol tujol (70%), cineol (křečový jed vyvolávající záchvaty podobné epilepsii) a jejich estery. Dále kadinen, felandren, z hořčin absintin a artabsin, resp. anabsintin, flavonoidní látka artemetin, třísloviny, pryskyřice, monocyklické seskviterpeny (ketopelenolid A i B, hydroxypelenolid, artabin) a hemiterpeny. Obsah silice a hořčinových látek velmi kolísá podle jednotlivých vegetačních období – nejvyší obsah je na počátku kvetení. Pro tyto obsahové látky je silice, hlavně po delším užívání a ve vyšších dávkách, příčinou absintismu. Množství silice je nejvyšší v droze získané ze starší rostliny, a to v době před kvetením a po kvetení. Obsah hořčin nekolísá u jednoletých, ani u starších rostlin, a jejich obsah je prakticky stálý v průběhu vegetačního období. Obsah silice a hořčin se nemění např. během skladování v papírových pytlích do jednoho roku. Hořčiny patří do skupiny pravých chamazulogenních látek, které se destilací štěpí a uvolňují chamazulen, který je nejdůležitější složkou např. heřmánkové silice. Účinek pelyňku pravého se přisuzuje právě těmto hořčinám. Hořčiny nejsou toxické, ale uvedené složky silice tujon a tujol se vyznačují toxicitou. Vnitřní užití:Běžnou lékovou formou je nálev. U pelyňku se některé účinné látky velice obtížně vyluhovávají ve vodě, proto je mnohem vhodnější podávání tinktury. Velmi účinnou lékovou formou je také pelyňkové víno. V každém případě se musíme vystříhat podávání nadměrných dávek, droga není vhodná ani pro dlouhodobou léčbu. Do směsí se pro svou výraznou účinnost a nepříjemnou chuť přidává pouze v malých objemech, obvykle nepřevyšujících 5–10%.Dávkuje se 1–2 kávové lžičky drogy na sklenici záparu. Užívá se 3× denně.Nebo:Zápar (půl lžičky drogy na 2,5 dl vody, nechat postát přikryté 30 minut, pít 2–3× denně lžičku jako stomachikum a spasmolytikum.Nebo:Příprava čaje: 1 čajovou lžičku nakrájené natě přelijeme 1 šálkem vařící vody a po 10 minutách scedíme. Užíváme 3× denně 1 šálek čaje po jídle velmi teplý nebo pouze podle potřeby vypít 1 šálek čaje.Nebo:Ti, kteří nechtějí přijímat pelyněk pro jeho hořkost, mohou pít směs ze zeměžluče a máty peprné (1:1) nebo směs z nati pelyňku, nati zeměžluče a listu máty peprné. 1 čajovou lžičku této směsi přelít 1 šálkem horké vody, po 5 minutách scedit. Pít velmi teplé!.Nebo:Užívá se v nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vroucí vody).Nebo:Obvykle postačí dávat dětem 1 a dospělým 2–3 polévkové lžíce drogy.Užívá se tinktůra (10–30 kapek v 1 dl vody, 2–3× denně alespoň 30 minut před jídlem jako amarum a tonikum.Nebo:20–60 kapek tinktury v 0,5 dl vody 3× denně jako cholagogum.Nebo:Při potřebě zředíme 20–30 kapek tinktury 1/2 sklenicí vody a vypijeme ji po hltech. Při užívání formou léčebné kúry 3× denně 15–20 kapek rozředěných vodou.Nať v prášku (jednorázově 2–3 g) se podává s medem jako anthelmintikum, nebo se užívá 3× denně 1 g. Lze nahradit: Příbuzný pelyňku je pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), který má malý obsah hořčin – je vhodný jako koření. Lze zaměnit s: Nejčastěji se zaměňuje s pelyňkem obecným – Artemisia vulgaris L., který se liší ne zcela příjemným pachem a s pelyňkem polním – Artemisia campestris, který také postrádá charakteristickou, silně aromatickou vůni. Jejich příměs v droze není povolená. Popis: Trvalá bylina vysoká 50–100 cm. V prvním roce vytvoří růžici přízemních listů, v druhém vyroste z oddenku několik přímých, v dolní části dřevnatých, bohatě olistěných, vzpřímených, hedvábně šedě plstnatých stonků, se střídavými, také plstnatými listy s kopinatými segmenty. Listy růžice jsou dvojitě až trojitě peřovitě složené, listy natě dvojitě dělené až nedělené. Celá bylina má stříbrošedé odění. Na koncích stonků jsou v řídkých metlinách seskupeny převislé úbory se žlutými květy, které vyrůstají z paždí listů. Kvete v červenci-září. Plody jsou nažky bez chocholce. Místo výskytu: Typická rostlina suchých ploch a rumišť, vázaná na suchá stanoviště, hlavně na suché náspy a navážky. Často roste u cest, na skalnatých stráních od nížin po horský stupeň. Má v oblibě půdy s dostatkem dusíku a vápna. Pěstování:Obecně: Je to vytrvalá rostlina dorůstající do výše asi 150 cm. Vzhledem k tomu, že pelyněk pravý tvoří tzv. chemické rasy, které se vzájemně odlišují obsahem a složením hlavně azulogenních látek v silici, začínají se vedle sběru divoce rostoucích druhů pěstovat hlavně šlechtěné druhy, což zajišťuje drogu požadované kvality se zaměřením na její účinek. Obsahem hořčin přecházejících do půdy nepříznivě ovlivňuje okolní rostliny. Rostlinu často napadá rozličný hmyz. Rozmnožuje se pohlavně i nepohlavně, semeny i dělením starých trsů. Poloha, podnebí, půda: Je to rostlina nenáročná a spokojí se s nejchudší půdou, přesto je lépe půdu předhnojit, aby byla bohatá na dusík. Nedostatek dusíku způsobuje, že nať rychle dřevnatí a tloustne. Pelyněk vyžaduje výslunnou teplou polohu. Nejlépe se mu daří ve vápnité živné půdě se spodní vláhou, ale snáší i sucho. Obvykle v čím chudší je půdě, tím více má silice a hořčin. Ve vlhčích podmínkách trpí plísněmi. Výsev semen: Drobounká semena můžeme vysévat přímo na stanoviště do řádků vzdálených 1/2 m. Semeno vyklíčí do 3 týdnů. Předpěstování: Semena pelyňku pravého jsou velmi drobná, a proto se předpěstovávají sazenice v pařeništi nebo v bedničkách, při čemž se doporučuje při hustším vzejití i jejich přepikýrování. Pro předpěstování sazenic na plochu 1 aru vyséváme asi 5 g semene (semeno zatím není v běžném semenářském sortimentu). Klíčí asi za 14 dní. Vegetativní množení: Rychlejší je vegetativní rozmnožování dělením starých trsů, získaných buď z kultury nebo z volné přírody. Tyto sazenice starých rostlin se rozřežou na odnože, ale takto založená kultura rychle stárne a není tak jakostní. Výsadba: Vyvinuté předpěstované sazenice, když dorostou asi do výše 10 cm, můžeme vysazovat na stanoviště do sponu nejméně 40×60 cm. Na plochu 1 aru potřebujeme 500–700 sazenic (podle sponu). Pěstování: Po vzejití pelyňku vysetého přímo na pole řádky okopáváme a plejeme, a když rostlinky zesílí, prosvětlíme řádky. Jednotlivé rostlinky ponecháváme asi 1/2 m od sebe. Sazenice získané prosvětlení použijeme k osázení dalších ploch. Odnože se dávají přímo na připravené pole do sponu 50×50 cm v dubnu. Kultury se běžně plejí a ponechávají se na místě asi tři roky. Semenářství: Semena nejsou zatím v sortimentu léčivých rostlin a nejsou zařazena do udržovacích šlechtění. Výnosy: Výnos z 1 aru je 40–60 kg. Od druhého roku poskytuje kultura pelyňku výnos až 60 kg natě z 1 aru. Doba sběru + sbíraná část: Nejčastějším předmětem sběru jsou listnaté vrcholky bylin dlouhé do 30 cm a se stonkem silným do 5 mm a mladé spodní listy. Silnější lodyhy mohou být jen v takzvané podřadné droze – technické, která má odbyt jen zcela výjimečně. Sběr se provádí v době před kvetením nebo na počátku kvetení za pěkného počasí (červen-září). Nesmí se provádět za deště, protože na droze jsou nejvíc ceněny hořčiny, které déšť smývá a drogu znehodnocuje. Nať se sklízí v době květu několikrát za léto. Jakmile začnou rostliny kvést, provedeme první sklizeň, do podzimu druhou a za příznivých okolností i třetí. Nejcennější je tzv. nať drhnutá, tj. bez dřevnatých částí lodyhy (list s květem – Folium cum flos Absinthii). Pro sběr je nejvýhodnější rostlina jednoletá, protože obsahuje nejvíc hořčin a nejméně silice. Zpracování + uchovávání: Vrcholky natě se uloží na čistou podložku ve stínu na dobře větraném místě (ve vrstvě silné do 10–15 cm přirozenou teplotou do 35°C). Sušení na slunci je nevhodné, protože nastává pokles účinných látek až na 50%, i když si droga zachová vyhovující makroskopický vzhled (pokusně bylo zjištěno, že i sušení infračervenými paprsky vyvolává ztrátu účinných látek). Droga se může v průběhu sušení opatrně obracet. Někdy se suší ve svazečcích volně zavěšená. Pro výrazný pach se suší odděleně od ostatních rostlin. Papírové podložky se po použití zahodí, protože jsou velmi hořké. Poměr seschnutí je asi 3–5:1. Droga se skladuje v dobře uzavřených obalech a chráněná před světlem. Při umělém sušení se uvádí teplota do 40°C, aby se zachoval obsah silice. Sesychá se podle obsahu lodyh v poměru 3–5:1. Při sklizni mohou lidé mít pocit opilosti ze silné vůně rostliny. Pelyněk je jednou z mála bylin, které můžeme sušit i na slunci. Ve větších kulturách to provádíme tak, že posekané stonky stavíme na zemi do kupek (jako len). Vlastnosti drogy: Správně sušená droga má charakteristický, silně aromatický pach a kořenitou, trvale hořkou až odpornou chuť. Hořká příchuť pelyňku nemusí žádného odradit, užíváme-li jej jako čaj nebo tinkturu, potom si na jeho hořkost rychle zvykneme. Pokoušet se pelyňkový čaj osladit je nemyslitelné, protože hořkost a sladkost nedají nikdy harmonickou chuť a v tomto případě slazení snižuje účinnost.