Jehlice trnitá kořen (Český text na obalech) Složení: Ononis spinosa radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/…e-koren-100g . Hlavními účinnými látkami jsou flavonoidy, dále pak triterpenové sloučeniny a silice. Droga má slabé estrogenní a silnější kortikoidní působení. Drogu raději kombinujeme do směsí, zejména s kořenem libečku, se semenem nebo kořenem petržele, s kořenem celeru, s natí svízele syřišťového, s oddenkem pýru, listem medvědice nebo i květem vřesu. Droga má kořenitou, trpce nasládlou chuť a slabé aroma. Užívání: 1 pol. lžíci přelít 0,5 l vařící vody, vyluhovat 20 min popíjet 1 x denně.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika

Ihlica tŕnitá koreň (Slovenský text na obaloch) Zloženie: Ononis spinosa radix. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Hlavnými účinnými látkami sú flavonoidy, ďalej potom triterpenové zlúčeniny a silice. Droga má slabé estrogénové a silnejší kortikoidné pôsobenia. Drogu radšej kombinujeme do zmesí, najmä s koreňom ligurčeka, sa semenom alebo koreňom petržlenu, s koreňom zeleru, s vňaťou lipkavca syřišťového, s podzemkom pýru, listom medvedice alebo aj kvetom vresu. Droga má korenistú, trpko sladkastú chuť a slabé aróma. Užívanie: 1 pol. lyžicu preliať 0,5 l vriacej vody, vylúhovať 20 min popíjať 1 x denne. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE:  Jehlice trnitá: Synonyma:Latinsky: Ononis arvensis, Ononis hircina, Ononis legitima, Ononis campestrisČesky: jehlice rolní, jehlice kozí, jehlice kozlí Jehlice trnitá: Droga:Latinsky: Herba ononidis, Radix ononidis spinosaeČesky: Kořen jehlice Jehlice trnitá: Názvy:Lidové : babí hněv, vochlice, jehlice, mužská láska, babin hněv, babský hnev, bodličia, hluchý tŕň, ihlič pichľavý, jehlica, ihličie, pichlač, sladký koreň, zanovica, repík, řepík, podnepichSlovensky : ihlica tŕnistá, ihlica roľná, ihlica kozia, ihlica tŕnitáNěmecky : e Dornige Hauhechel, Dornige Hauchel, HauhechelwurzelRusky : stal´nik koljučijAnglicky : RestharrowPolsky : wilzyna ciernista Chemické složení: Kořen obsahuje asi 0,2% silice ne zcela známé skladby (např. spinozin), flavonoidní glykosidy (izoflavonový glykosid ononin), onospin a asi 0,3% triterpenu alfa-onocerinu (= onokolu), keton onospirol, triterpenoidní látky (onoceriny), dále ononid, tříslovinu, pryskyřici, hodně minerálních solí, organické kyseliny (i citronovou) a sacharidy. Droga má i slabé hemolytické účinky, kterými se vyznačují saponiny. Saponiny v pravém slova smyslu však jehlice vůbec neobsahuje. Močopudné působení se připisuje především silici a hlavně flavonoidům a ononidu, látce podobné chemické struktury, jako má glycirizin lékořice (Glycyrrhiza glabra L.), dosud získané pouze v amorfní formě. Z hlediska obsahových látek mají asi poddruhy jehlice rozdílné složení, a tím i zčásti rozdílnou účinnost. Vnitřní užití:Vzhledem k obsahu silice by se neměla droga v praxi připravovat ve formě odvaru, ale záparu (infusum). Při nutnosti delší aplikace je nutné léčbu po 3 týdnech přerušit na 4 až 7 dní. Při vlastní léčbě podáváme čaj pouze 5 až 6 dnů v týdnu. Obojí omezení je nutné pro nepříjemnou schopnost drogy vyplavovat z těla některé minerály. Drogu nedoporučujeme užívat dlouhodobě. Drogu raději kombinujeme do směsí, zejména s kořenem libečku, se semenem nebo kořenem petržele, s kořenem celeru, s natí svízele syřišťového, s oddenkem pýru, listem medvědice nebo i květem vřesu. Případnou kombinaci s celíkem zlatobýlem je třeba pečlivě uvážit, protože taková směs působí někdy nevyzpytatelně – někdy je velmi účinná, jindy se chová netečně nebo dokonce účinnost snižuje. Při protirevmatické aplikaci doporučujeme drogu kombinovat s drcenými jalovčinkami a kořenem petržele (ženy), případně s kořenem celeru (muži). Užívá se ve formě nálevu (5 g kořene na 1000 ml vroucí vody, osladit lžičkou medu).Diureticky účinný je odvar z drogy – pro obsah silice by se měl připravovat zápar. ČsL 4 uvádí jako jednotlivou dávku na odvar 1,5 g perorálně.Nebo:Nať má podobné použití i dávkování.Nebo:Odvar se připravuje z průměrné jednotlivé dávky 1,5 g, nebo u 1 kávové lžičky drogy na šálek vody: pije se 2–3× denně.Nebo:Vyšší dávkování má Decoctum Radicis ononidis, který se připravuje z jednotlivých dávek 3–5 g a užívá se 2–3× denně. Po třech dnech je třeba užívání na více dní přerušit.Nebo:Obvykle se připravuje odvar ze lžíce kořenové drogy na 2,5 dl vody (vařit 3 minuty přikryté, odstavit na 15 minut, scedit, pít max. po 1 dl 2–4× denně).Nebo:Jak již bylo řečeno, můžeme jehlici různě kombinovat, ovšem můžeme ji také při určité opatrnosti užívat samostatně. V tom případě se doporučuje užívat, když je třeba dosáhnout razantního účinku, například při chronickém revmatismu, močovém písku, močových kamenech nebo slabosti močového měchýře, tedy vždy, když je třeba podpořit vylučování vody. Dobře působí odvar ze 2 čajových lžiček pomletého kořene na 200 ml vody, který necháme 8 hodin naložený ve vodě, potom jej v téže vodě 10 minut vaříme a necháme 10 minut ustát. Pijeme teplý ráno na lačno a večer před spaním. Každý čtvrtý den vynecháme.Kořen jehlice trnité se rozmělní na jemný prášek, kterého se užívá 3× denně 2 g.Může se užívat také ve formě bylinného vína (20 g čerstvého kořene zalít 500 ml suchého bílého vína, 10 dnů vyluhovat, scedit), 1 polévková lžíce na noc, 1 týden užívat, pak pauza 10 dní. Lze nahradit: Lidově: Příbuzná jehlice plazivá (Ononis repens L.) a beztrnná jehlice kozlí (Ononis hircina Jacq.) poskytují téměř rovnocennou náhradní drogu. Posledně jmenovaný druh je vhodný i pro pěstování. Lze zaměnit s: V naší květeně je jehlice zastoupena třemi podobnými druhy, z nichž jehlice plazivá (Ononis repens L.) má položený zakořeňující stonek, je bez trnů a trochu lepkavá, jehlice rolní (Ononis arvensis L.) roste většinou v nižších a teplejších polohách, je méně rozvětvená a nemá trny. Květy má větší než obě předcházející. Kořeny obou jsou tenší. Dle ČsL 4 se kořeny vykupují. Podobná jehlice kozí (Ononis hircina), nemá trny, páchne a květy má seskupené vždy po dvou a větší. Popis: Polokeř s trnitým větvemi, vysoký 30–50 cm. Dolní listy trojpočetné, horní jednoduché, elipsovité, zoubkaté. Květy souměrné, růžové, v popdpaždí listů (převážně po jednom). Kvete v červnu-září. Plod je vejcovitý jednosemenný, měkce chlupatý lusk. Jehlice má dva poddruhy, z nich jeden zapáchající – ssp. foetens, který skutečně nepříjemně páchne a způsobuje někdy nedorozumnění při sběru, protože se zaměňuje s jehlicí kozí (Ononis hircina). Místo výskytu: Druh roste hlavně v pásmu nížin a pahorkatin na suchých neobdělávaných půdách jílovitého a slínovitého typu. Dobře snáší i extrémy ve vlhkosti půdy. Má ve velké oblibě slunečná stanoviště. Pěstování:Obecně: Jehlice rolní – Ononis arvensis L. byla zavedena do kultury pro nedostatek kořenů z jehlice trnité – Ononis spinosa L. Je to rostlina vytrvalá, dosahující výše asi 50 cm. U nás se začalo s pěšstováním na velkých plochách od roku 1977. Dnes již je v mnoha ZD pěšstována s úspěchem. V současné době mají velký zájem o pěstování jehlice rolní soukromí pěstitelé. Odrůdy: U nás byla vyšlechtěna odrůda „Renata“. Poloha, podnebí, půda: Jehlice není náročná na půdu. Snáší i chudší půdu v bramborářských a řepařských typech, žádá však slunné stanoviště. Sklizeň a praní kořenů usnadňují půdy střední a lehčí, hlinité. Pro pěstování jsou nevhodné půdy těžké, kyselé a zamokřené. Výsev semen: Pozemek uvláčíme, usmykujeme a nahrůbkujeme jako na brambory. Vršky hrůbků musíme uválet lehkým válcem nebo u menších parcel stlačit jiným způsobem. Řádky mají být 25–30 cm vysoké a ve vzdálenosti 60–62,5 cm, přesně podle kultivačního nářadí. Seje se na jaře 100–120 g semen na 1 ar na vrcholky hrůbků do hloubky 1–1,5 cm a po výsevu se uválí lehkým válcem. Jehlici sejeme v malém jednořádkovým secím strojkem, ve velkém secím strojem Saxonia. Na hektar pa vysejeme přibližně 12 až 15 g osiva. Vyséváme velmi brzy, jakmile to dovolí počasí. Je velmi dobré, když přejde výsev ještě mráz, jehlice tak lépe klíčí. Předpěstování: Při pěstování v malém jehlici vyséváme řídce do truhlíčků, do řádků 3 cm od sebe. Vyséváme v listopadu a truhlíčky necháme venku, aby promrzly. Na jaře přeneseme do skleníku nebo pařeniště, kde velmi brzo raší. Přepichujeme je do pařeniště na 5×5 cm, nebo přímo so zemitorašelinových balíčků, které ukládáme do pařeniště. Zaléváme a vzduchujeme podle potřeby. V květnu sazweničky vysázíme na stanoviště a zalijeme je. Další postup je stejný jako u pěstování jehlice ve velkém. Pěstování: Během vegetace se provedou až tři proorávky ev. plečkování, první v době, kdy jehlice doroste do výše asi 10 cm. Rostliny brzy zaplní řádky a velmi dobře rostou. Na konci prvního vegetačního roku se na podzim sklidí nať a odstraní se z pole. Pozemek se převláčí a tím je připraven k přezimování. Na jaře se může znovu nahrůbkovat. Hnojení: Pro pěstování jehlice se připravuje půda jako pod brambory. Na podzim zaoráme na hektar 40–60 t dobře proleželého hnoje, na jaře před výsevem se hnojí dávkou až 5 kg NPK na ar (dle pramenu 83. 500 kg na hektar) a hnojivo se zapraví do půdy. Ochrana rostlin: Chorobami jehlice rolní se u nás dosud nikdo nezabýval a nebyly hlášeny závažnější projevy onemocnění kultury. Ze škůdců se vyskytuje nejvíce mšice maková (Aphis fabae), jejíž kolonie se nacházejí na květních lodyhách nebo na mladších listech. V případě silnějšího napadení je třeba porost ošetřit 0,3% Nogosem EC 60, nebo 0,2% Phosdrinem 24 EC, Pirimorem DG či DP v koncentraci 0,05–0,75%. Ochranné lhůty u těchto přípravků jsou 7 dnů. Jakostní norma drogy: ČSN 86 7011 Semenářství: Vyséváme v březnu do truhlíčků naširoko. Rostlinky přepichujeme do zemitorašelinových balíčků, ve kterých velmi dobře prokoření. Na předem připravený pozemek (viz. pěstování) vysazujeme ve sponu 60×60 cm. Podle potřeby okopáváme a plečkujeme. V prvním roce vytvoří přízemní růžici, ve druhém roce brzy na jaře vyraší a velmi rychle roste. Kvete růžově, když semeníky dozrávají, začínají hnědnout. V případě větších teplot a za slunečna semeníky praskají a osivo vypadává na zem. Proto je nutno jehlici uřezat, když je semeno tvrdé a nažloutlé. Uřezáváme celou nať 15 cm od země. Takto sklizené semenice dáváme na sýpku na papíry ve 30 cm vrstvě načechrané natě. Výmlat provádíme na mlátičce nebo na parcelním kombajnu Osevan. Osivo se čistí na fukarech, na čistících strojích a ručně na sítech. Z aru se sklidí 4 až 8 kg i více osiva. Jak bylo pozorováno za velkých veder a suchého počasí jehlice velmi špatně vytváří semena. Při každém výsevu je dobře, když osivo přemrzne, lépe klíčí. Každý semenářský dílec musíme přihlásit k přehlídce ÚKZÚZ, který vydá osvědčení o uznání porostu. Jen takové osivo se může dále rozmnožovat. Výnosy: Výnos se pohybuje mezi 12–15 kg suchých kořenů z aru. Doba sběru + sbíraná část: Sbírá se kořen. Víceleté silnější rostliny se vykopávají na jaře (březen-duben), častěji na podzim (říjen-listopad), případně již od srpna. Ze země se vybírají speciálními hákovitě ohnutými vidlemi nebo úzkým rýčem (délka je asi 25 cm, šířka 8 cm a násada 70–90 cm douhá). Kořeny jehlice jsou dlouhé a hlavně při vykopávání v tvrdé půdě nám dají dost námahy. Zato v sypkých půdách se dají vytáhnout i ručně. Při pěstování ve velkém se na podzim druhého vegetačního roku (září-říjen) opět odstraní nať a kořeny se vyorají nebo vyryjí dlouhým rýčem (podle velikosti plochy). Při ruční sklizni se vytahují celé rostliny (pomocí sochoru a řemenu) a teprve u vytažené rostliny se oddělují kořeny od části natě. Kořeny je možno sklízet také třetí rok na jaře (březen-duben), dříve než začnou rpstliny obrážet. Kořeny dáváme na hromady a necháme 1–2 dny, zem se tak dobře od kořenu oddělí. Zřídka se sbírá kvetoucí nať (červen-září). Odřezávají se bylinné vrcholky a běžně se suší. Zpracování + uchovávání: Získané kořeny se dobře očistí, odřežou se jim „krčky“ – oddenky, odstraní drobné kořínky (kartáčováním) i nať, krátce a dobře se promyjí proudem vody, silnější rozřežou po délce a nařežou na přibližně stejně dlouhé kusy. Suší se na teplých, dobře větraných a stinných místech. Protože schnou pomalu, měly by se sušit při teplotě do 50°C v sušárně, kde se může materiál ukládat na sebe až do výšky asi 8 cm. Kořeny se nedrobí a nezapařují. Poměr seschnutí je asi 3:1. Drogu je vhodné posvazovat do menších otýpek. Skladuje se na vzdušných a suchých místech v dobře uzavřených obalech a chráněná před světlem. Dokonale usušené kořeny jsou křehké a při ohýbání se hned lámou. Vlastnosti drogy: Kořen má sladko hořkou chuť. Droga má kořenitou, trpce nasládlou chuť a slabé aroma. Svým zápachem poněkud připomíná lékořici.