Milota Heřmánkový čaj 30g(20x1,5g)
Popis
Heřmánkový čaj 30g(20×1,5g) (Český text na obalech) Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích čaje najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/…-30g-20x1-5g .Složení: Chamomillae vulgaris flos. O široké oblibě heřmánku v lidovém léčitelství svědčí nesporně i bohatství lidových pojmenování. Harmaníček, kamilka, rumánek, marunka, sluníčko. Ve Skandinávii byl heřmánek považován dokonce za posvátnou rostlinu a uctíván jako symbol slunce. Užívání: 1 sáček na 2dl vařící vody, vyluhovat 10 minut. Popíjet 3× denně. Skladovat v suchu při teplotě do 25 °C. Výrobek nenahrazuje pestrou stravu.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika
Rumančekový čaj 30g(20×1,5g) (Slovenský text na obaloch) Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch čaju nájdete v našom herbári. Zloženie: Chamomillae vulgaris flos. O širokej obľube rumančeka v ľudovom liečiteľstve svedčí najmä bohatstvo ľudových názvov. Harmanček, kamilka, rumanko, slniečko. V Škandinávii bol rumanček považovaný dokonca za posvätnú rastlinu a velebený ako symbol slnka. Užívanie: 1 vrecko na 2dl vriacej vody, vylúhovať 10 minút. Popíjať 3 x denne. Skladovať v suchu, pri teplote do 25 °C. Výrobok nenahradzuje pestrú stravu. Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích byliny ZDE: Heřmánek lékařský: Synonyma:Latinsky: Matricaria chamomilla L., Chamomilla vulgaris, Chryzanthemum chamomilla, Leucanthemum chamameleum, Matricaria recutita L.Česky: heřmánek pravý, heřmánek malý, heřmánek obyčejný, heřmánek polní Heřmánek lékařský: Droga:Latinsky: Flos chamomillae, Flos chamomillae vulgaris, Anthodium matricariae chamomillae, Flos matricariae chamomillae, Anthodium chamomillae, Herba matricariae, Herba chamomillae vulgarisČesky: Květ heřmánku Heřmánek lékařský: Názvy:Lidové: kamilka, marunka, harmaníček, harmoníček, rumánek, harmanček, harmín, harmun, marmančok, materničník, rumanček, rumen, rumenek, tarkan, vonný rmen, heřmánek malý, kamilky, ománek, rmen voňavýSlovensky: rumanček kamilkový, rumanček pravýNěmecky: e Echte Kamille, KamillenblütenRusky: romaška aptečnajaAnglicky: Wild ChamomillePolsky: rumianek pospolity Chemické složení: Podstatnou část účinku heřmánku podmiňuje obsah silice (0,2–1,5%, zvláštní polypoidní sorty až 3%). Silice obsahuje proazulenogenní látky (např. matricin), z nichž při destilaci vznikají azuleny (např. chamazulen). Uvedené látky mají protizánětlivé účinky. Silice některých ras heřmánku však neobsahuje léčebě důležité azuleny. Dalšími obsahovými látkami drogy jsou seskviterpeny bisabolol a farnezen, spiroétery, flavonoidy (0,5–3% – apiin, apigenin, luteolin, kvercetin, patulitrin), další seskviterpenové sloučeniny (uhlovodíky, alkoholy aj.), polyiny, kumarinové látky (umbeliferon, herniarin), do 0,43% cholinu, hořčiny, slizy a třísloviny. Dále se uvádí kyselina valerová, kumariny, salicyláty, dikyanové glykosidy. Vnitřní užití:Vodné roztoky se mají podávat čerstvé, protože silice se v takovémto médiu inaktivuje do 2–3 dní.Kombinace s jinými drogami jsou přirozeně možné bez omezení, snad s výjimkou drog, které mají zcela odlišný způsob přípravy jako například dubová kůra nebo fazolové lusky. V takovém případě používáme buď formu bylinářského čaje nebo spojování jednotlivých hotových čajů.Aplikační formy: sušené květy, tinktura, nálev, olej, krém, homeopatické přípravky.Na přípravu záparu se běžně používá 1,5 g, nebo 1 kávová lžička drogy na šálek vody: pije se několikrát denně. Vnitřně se však nejčastěji podává 1–2% zápar – denně 1/2–1 šálek.Nebo:Obvyklou formou je nálev, připravený ze 2 čajových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody.Nebo:Čaj: Jednu vrchovatě naplněnou kávovou lžičku dáme do 1/4 l vody pouze spařit a pak necháme krátce vyluhovat.Nebo:Heřmánkový čaj: 1 až 2 vrchovaté čajové lžičky heřmánkových květů přelít 1 šálkem horké vody a po 10 minutách odcedit. Heřmánkový čaj máme pít více teplý, ale ne horký. Výraznější účinky než vodný výluh má Tinctura chamomillae: užívá se 20–40 kapek 2–5× denně.Nebo:Při nadýmání se užívá také tinktura připravená podle návodu: 30 g heřmánku se polije 1/8 l lihu nebo silné žitné kořelky, nechá týden stát a užívá potom 3× denně 10 kapek. Oleum chamomillae se při vnitřním podání dávkuje po 0,1 g, tj. 5 kapek.Nebo:Heřmánkový olej se připravuje z usušených květů, které se ponechají v oleji 40 dní na slunci, pak se ve vodní lázni zahřeje, vlyisuje a naplní do lahví – nechá se v chladu a temnu. Často se ordinují i tekuté extrakty Extractum chamomillae fluidum a Extractum chamomillae spissum. Jak provádíme tzv. valivou kúru: ráno, než se zvedneme z postele, po hltech vypijeme 1 šálek neslazeného a teplého heřmánkového čaje (večer si připravíme čaj do termosky k posteli). Pak ležíme uvolněně 5 minut na zádech, 5 minut na pravém boku, 5 minut na břiše a 5 minut na levém boku. Kdo ovládá autogenní tréning, může tuto příležitost využít k cvičení. Zevní užití:Na kloktání, výplachy a podobné zevní aplikace se připravuje zápar ze 3 g drogy na 100 ml vody.Nebo:Dávají se 3 polévkové lžíce na 5 l záparu (používá se na výplachy a koupele).Nebo:Heřmánkový nálev z 10 g na 1/4 l vody se užívá k vyplachování úst po vytržení zubu a při lehkých zánětech v dutině ústní.Nebo:Užívá se jako 3% zápar, dle ČsL 4 3 g drogy na 100 ml záparu. Užívá se i čerstvý ředěný tekutý extrakt a tinktůra. Do koupele se dává 150 g heřmánku na 5 l vody (droga se chvíli povaří a přecedí, koupe se 15–20 minut při teplotě asi 37°C.Nebo:Na koupele se připravuje zápar ze 3 polévkových lžic na 5 l vody.Nebo:Přísada do koupele: Pro koupel ve vaně použijeme dvě dvouhrstě, pro umývání tváře a hlavy pouze jednu hrst heřmánku, spaříme a vyluhujeme. Na kloktání a zevní použití se ordinují 1–2 kávové lžičky lihové tinktůry na sklenici léku, případně 5% roztok. Léčebné klyzma se připravuje rovněž formou nálevu – 2 čajové lžičky drogy na 150 ml vroucí vody. Aplikuje se po předchozím (asi 1–1,5 litrovém) očistném klyzmatu, aplikační teplota 38°C. Při inhalacích se 1 polévková lžíce drogy vaří ve 200–250 ml vody a vdechuje se pod přikrývkou asi 15 minut.Nebo:Pára z heřmánku: Jednu polévkovou lžíci zalijeme litrem vroucí vody. Páry vdechujeme po ručníkem.Nebo:Napařování heřmánkem: V nádobě přelijeme malou hrst květů heřmánku 1 litrem vařící vody, 5–10 minut hluboce vdechujeme, přičemž nádobu a hlavu máme přikrytou velkým šátkem. Obdobně můžeme ošetřovat při zanícených hemoroidech nebo při zánětu vaginální sliznice. Dávkování stejné, jak je popsáno výše, ale je nutné použít větší nádobu. Obklady: Jednu polévkovou lžíci vrchovatě naplněnou zalijeme 1/4 litrem vařícího mléka, krátce vyluhujeme, scedíme a přikládáme jako teplé obklady. Bylinný polštář: Lněný pytlík naplníme usušenými květy a zašijeme, dobře zahřejeme na suché pánvi a přiložíme. Heřmánkový olej: Lahvičku naplníme až po hrdlo čerstvými květy nasbíranými za slunného dne. Zalejeme olivovým olejem, lisovaným za studena. Květy musí být v oleji ponořené. Lahvičku dobře uzavřeme a necháme stát 14 dní na slunci. Uchováváme v chladničce! Heřmánková mast: 250 g vepřového sádla zahřejeme jako při vysmažování a vsypeme do něho vrchovatou dvouhrst čerstvých květů, směs vzkypí, promísíme ji, přikryjeme a odložíme na noc na chladné místo. Druhý den opět jen mírně zahřejeme a protlačíme přes lněný hadřík. Nejlepší způsob je tento: lněný hadřík dáme do síta, které položíme do hrnce s nástavkem na vylévání a heřmánkovou mast prolisujeme. Mast se potom rovnoměrně promísí a přeleje do čistých lahviček nebo kelímků. Lze zaměnit s: Heřmánkové úbory se spolehlivě identifikují podle souboru třech základních znaků: mají bílé jazykovité okrajové květy, duté květní lůžko a příjemnou vůni. Nejběžnější jsou záměny s druhy rodu rmen – Anthemis L., keré jsou nevonné až páchnoucí a mají plné květní lůžko. Z dalších je to „margaréta biela“ – Leucanthemum vulgare Lam. (syn.: Chrysanthemem leucanthemum L.), která má úbory až 4 cm široké, potom řimbaba obecná – Pyrethrum parthenium (L.) Smith, s vonnými úbory širokými asi 1,5 cm a potom heřmánek diskovitý – Chamomilla suaveolens (Pursh) Rydb., kterému chybí okrajové bílé květy. U nás je možno se setkat i s heřmánkem cizím – Matricaria discoidea DC. Tato jednoletá bylina pochází z Ameriky. Roste jako plevel na okrajích cest, železničních tratí apod. Podobá se heřmánku pravému pronikavou vůní a dutým bezplevným lůžkem, ale liší se statnějším vrůstem a hlavně tím, že v úborech jsou pouze žlutozelené kvítky na vysokém kuželovitém lůžku, kdežto obvodové jazykové bílé květy jsou zakrnělé nebo zcela chybí. Místy se sbírá jako heřmánek pravý a užívá se k týmž účelům. Popis: Jednoletá bylina vysoká 10–40 cm. Listy střídavé, dva až třikrát peřovitě střihané na čárkovité segmenty. Rozvětvené natě nesou koncové dlouhostopkaté úbory s lysým kuželovitým a dutým květnatým lůžkem. Žluté rourkovité květy terče jsou oboupohlavní, bílé jazykovité květy (později skloněné ke stopce) jsou samčí. Kvete v květnu-září. Plody jsou nažky bez chocholce. Místo výskytu: Roste na špatně obdělávaných polích, mezích, úhorech, rumovištích a u komunikací. Často přechází i na slané louky a paseky. Má v oblibě nevápenatou půdu bohatou na živiny a dusík. Pěstování:Obecně: Pěstování heřmánku je velmi jednoduché. Je to jednoletá bylina, nenáročná na půdu, s krátkou vegetační dobou 8 týdnů od vysetí do květu. Vysetý na podzim přezimuje jako malá, přízemní listová růžice. Potom vykvétá již koncem května a dává vysoké výnosy. Při jarním výsevu kvete o něco později. Při pěstování pro domácí účely není rozdíl ve výnosu tak podstatný, aby hrál roli. Odrůdy: U nás byla dlouhodobým výběrem vyšlechtěna odrůda „Bohemia“ (povolena v roce 1952), která patří mezi špičkové světové odrůdy heřmánku. Je charakteristická vysokým obsahem chamazulenu v silici. Nyní se šlechtí odrůdy s vysokým obsahem bisabololu a tetraploidní odrůdy s velkými úbory, vhodné pro průmyslovou destilaci heřmánkové silice. Dále byla u nás povolena odrůda „Bona“ (velkokvětá). Poloha, podnebí, půda: Heřmánek je rostlina, která se přizpůsobuje všem klimatickým podmínkám. Nejvíce mu však vyhovuje teplejší poloha, chráněná proti větrům. Nadměrné vlhko ani nadměrné sucho mu nesvědčí. Výrazně kyselé, zamokřené nebo čistě písčité a kamenité půdy nesnáší. Jako optimální nadmořská výška pro pěstování heřmánku se uvádí 650 m n.m. Na předplodinu není náročný. Půdu má raději lehčí, neslévavou s dostatkem humusu a vápna. K dosažení vysokých výnosů je pro něj vhodnější nepříliš suché podnebí, tj. s průměrným úhrnem ročních srážek nad 550 mm. V oblastech s velkým množstvím srážek (ročně nad 800 mm) nezískáme jakostní drogu. Základní příprava půdy k setí je závislá na předplodině a době výsevu. Pro podzimní a zimní výsev není třeba po okopanině orat, pokud je to nutné, jen zcela mělce, a to asi 3–4 týdny před setím. Pozemek urovnáme smyky, branami a kultivátory, v nutných případech talířovými branami. Po obilninách a olejninách (řepce) musíme nejprve podmítnout, pak provést střední orbu a pozemek urovnat. Pro jarní výsev ponecháme pozemek přes zimu v hrubé brázdě a při jeho jarní přípravě k setí ce nejvíce šetříme půdní vláhou. Výsev semen: Heřmánek se vysévá podle podmínek v některém z uvedených agrotechnických termínů:I. Podzimní výsev – od 15.8. do 15.9.Je vhodný do oblastí s pravidelnými podzimními srážkami a tam, kde mrazy nastupují až po 20 říjnu. V této době výsev rychle vzchází (asi za týden), neboť v tomto období je obvykle dostatečně teplo a vlhko, dobře zakoření a rostliny přezimují ve stádiu přízemní růžice. Koncem března se provádí plečkování. Takto docílíme časné úrody – první sběr v květnu až červnu, jakmile „projde“ několik dnů s teplotou nad 20°C. V sušších oblastech končí sklizeň heřmánku již v červenci, můžeme tedy očekávat ještě další 2–3 sběry.II. Zimní výsev od 20.10. přes celou zimuJe vhodný do oblastí s časným nástupem mrazů a do oblastí vysloveně sušších. Výsev provádíme i do zmrzlé půdy, na které je mírná sněhová pokrývka (max. 3 cm sněhu). Pozemek k výsevu je třeba připravit včas před příchodem mrazů a sněhu. Tento termín setí se nedoporučuje do oblastí s pravidelnou vyšší sněhovou pokrývkou a na svazích. V tomto případě semeno klíčí brzy na jaře a v porovnání s podzimním výsevem se doba sběru posouvá o 10–15 dnů (první sklizeň květů bývá koncem června až začátkem července).III. Jarní výsev – březen-dubenLze použít ve všech oblastech, kromě těch, kde úhrn srážek v jarních měsících (duben-květen) je po 50 mm a denní teplota nad 15°C. Nejlépe je vysévat co nejdříve (výsev tedy můžeme provádět ve třech ročních obdobích) – v březnu až dubnu do vlhké půdy a výsevek zvýšit na 3 kg na hektar. V tom případě se květy sbírají koncem června, v srpnu a za příznivých podmínek ještě jednou v září. Lze sklízet 5–8×. Tam, kde se hřemánková kultura jednou založí, vytrvá tak dlouho, pokud ji na místě ponecháme, protože heřmánkové úbory nikdy nesklidíme všechny a rostlina se tak sama vysévá (pozemek se tak heřmánkem vlastně zaplevelí). Semeno heřmánku potřebuje ke klíčení světlo, proto je musíme vysévat na utužený povrch půdy a nezahrabávat. Zpevnění povrchu půdy (obyčejně těžkými válci) by mělo předcházet dokonalé uvláčení a smykování pozemku (příprava půdy viz. výše). Je vhodné utužit dokonale jen pásy na které semeno heřmánku vyséváme. Lze k tomu použít plazy, zhotovené ze starých obručí a upevněné na secím stroji před botkami. Je to zvlášť výhodné pro jarní výsev, protože se netvoří půdní škraloup, který by jinak dělal problémy při plečkování. Odlupovalý škraloup by mohl poškozovat i vzcházející heřmánek. Po podzimním výsevu tyto problémy nebývají, poněvadž se plečkuje na jaře v době, kdy je půda dostatečně vlhká a netvoří se ještě půdní škraloup. Jako u ostatních zemědělských plodin, tak i u heřmánku se vyplatí vyset jen elitní osivo. Heřmánek můžeme sít do řádků, popř. i do hnízd a na menších plochách jej lze i vysazovat.a) řádkový výsevVzdálenost řádků volíme v závisloti na srážkách a na půdních podmínkách. Obvykle to je 45 cm, v oblastech s vyššími srážkami a na lepších půdách 60 cm. Ve vysloveně suchých oblastech lze jít až na 30 cm, při sklizni však dochází ke ztrátám, způsobeným pošlapáním porostu. Pokud budeme heřmánek sklízet strojem, volíme vzdálenost řádků 60 cm. Kromě řádkového výsevu lze vysévat do pásů (optimální šířka 12 cm). Rozteč středů pásů 60 cm. Na hektar vyséváme 2 kg osiva (dle pramenu 73. 20 g na 1 ar), které před setím smísíme s desateronásobným množstvím suchých prosátých pilin. Na větší plochy vyséváme obilním secím strojem, seřízeným na výsev drobných semen (Saxonia). U secích strojů a strojků vyvěsíme botky tak, aby procházely asi 4–5 cm nad zemí. Semeno „sypeme“ z malé výšky, aby je vítr nezanášel mezi řádky, nejlépe po mírném dešti. Za silnějšího větru raději nesejeme. Pro pásový výsev používáme v Saxonii adaptér secích botek. Menší plochy vyséváme secím strojkem na zeleninu nebo na mák. Zcela malé plochy lze oset pomocí lahvičky s proříznutou zátkou nebo krabočky či plechovky s otvorem na dně. Velmi drobounké semeno smícháme s jemným suchým pískem (pramen 98. doporučuje krupici) a nasypeme do plechovky, která má ve dnu otvor. Poklepáváním potom uvolňujeme písek se semeny z plechovky. Řádky si předem vyznačíme. Sejeme pouze na povrch, semena nezatlačujeme ani nezahrnujeme. Ke klíčení potřebuje semeno dostatek vláhy. Stane-li se, že je porost příliš hustý, je nutno jej malou motyčkou „prokopnout“. Při pěstování pro domácí potřebu na zahrádce můžeme semeno vysévat z rozdrcených sušených květů přímo na stanoviště.b) výsev do hnízdPoužíváme spon 40×40 až 50×50 cm podle půdních podmínek a srážek. Semeno lze vysévat pomocí upravené oválné plechovky (do dna vyrážíme směrem ven z plechovky 20 až 30 otvorů o průměru 2–3 mm, do víčka prorazíme otvor o průměru asi 4 mm), kterou připevníme k hůlce nebo liště dlouhé asi 1 m a o průměru asi 20–30 cm. Na ar apotřebujeme asi 10–15 g osiva, které smícháme s desateronásobným množstvím suchých prosátých pilin. Plechovku naplníme do 2/3 a vyzkoušíme mírným poklepem nad papírem rozptyl semen a jejich počet. V jednom hnízdě jich má být asi 30 až 40, je-li jich méně, přidáme do směsi semena, v opačném případě piliny. Sejeme do průsečíků čar, naznačených řádkovačem. Osejeme vždy jen jeden řádek přes celé pole a dalším se vracíme zpět. Při setí dvou řádků najednou nejsou hnízda nikdy v přesném zákrytu. Takové řádky se hůře plečkují. Při výsevu do hnízd lze plečkovat v obou směrech.c) výsadba předpěstovaných sazenicSměs osiva s pilinami sejeme v červenci do truhlíků nebo na záhon do řádků vzdálených od sebe 10 cm, a to velmi řídce. Ve stejném roce na podzim je vysázíme na pole po jednom až třech kusech do sponu 45×45 cm. Lze také vysévat v lednu až únoru do pařeniště a vysazovat v dubnu až květnu. V době sucha je nutno vysázené rostlinky zalévat, než se ujmou. Nevýhodou tohoto způsobu pěstování je vysoká pracnost a nákladnost. V případě, že použijeme pro výsadbu balíčkovanou sadbu, získáme velmi vyrovnaný porost, který bohatě kvete a nepoléhá. Pěstování: Heřmánek není náročný na předplodinu. Vzhledem k jeho počátečnímu pomalému vývoji však volíme takovou, která zanechává pozemek bez plevele a dobře zpracovaný. Z tohoto důvodu nejsou vhodné jeteloviny a jetelotravní směsi. Zvlášť se nedoporučuje pěstování po úhoru. Heřmánek lze sít po sobě 2–3 roky, ale je třeba doplnit živiny hnojením 200 až 300 kg NPK na hektar. Poznámka: Na pole, kde se pěstoval heřmánek, nelze přímo sít osivo rostlin, které klíčí déle než 14 dnů, jinak se heřmánek stává velmi obtížným plevelem. Heřmánek zpočátku roste pomalu, a proto se musí zvýšenou měrou dbát na odplevelování pozemku. Jakmile začne řádkovat, plečkujeme. Používáme traktorové nebo ruční plečky (řepné) s naostřenými noži, aby plečka půdu ukrajovala a nehrnula. Vzešlý heřmánek, který je při plečkování zahrnut půdou, vyhyne. U jarních výsevů půdu kypříme a šetříme půdní vláhu. Po dokonalém vzejití rostlin, když dosáhnou výšky asi 5 cm, opět plečkujeme mezi řádky, případně ručně odstraňujeme plevel v řádku. Když heřmánek dosáhne výšky 15–20 cm, opět plečkujeme. Počet a termíny kultivací (plečkování a okopávky) závisí na stavu kultury, zaplevelenosti pozemku a na počasí. Čím dokonalejší kultivace, tím je více sklizní a i vyšší výnos květů. Velmi důležitá je kultivace mezi jednotlivými sklizněmi. K dosažení vysokých výnosů lze heřmánek mezi sklizněmi hnojit některým kombinovaným hnojivem (NPK, Cererit) nebo směsí hnojiv jednosložkových. Přirozenou kulturu heřmánku lze zlepšit tak, že se jeho přirozené stanoviště přihnojí a jeden rok se na něm nesbírá, aby se semena samočinně vysela a kultura zhoustla. Hnojení: Heřmánek nesnáší hnojení čerstvou chlévskou mrvou. Pokud heřmánek zařadíme do druhé nebo třetí trati po hnojené okopanině, není třeba před výsevem přihnojovat, v ostatních případech použijeme dávku 100 kg 40% draselné soli a 100 kg superfosfátu na hektar. Ochrana rostlin: K hubení plevelů se požívá přípravek Potablan D 85. Působí převážně kontaktně na vzešlé jednoleté dvouděložné plevele. Účinek se dostaví během 5–10 dnů po ošetření. Vysoké teploty a vzdušn vlhkost působení přípravku urychlují, chladno a sucho zpomalují. K ošetření heřmánku se přípravek používá pouze po vzejití plevelů, takže jeho účinnost není závislá na vlastnostech půdy. Ničí spolehlivě merlíky, kopřivu žahavku, Peťour, kokošku pastuší tobolku, penízek rolní, hluchavku nachovou, ptačinec žabinec, konopici polní, rdesna, lipnici roční, chrpu modrák, violku trojbarevnou, rozrazily, hořčici rolní, ohnici aj. Uspokojivě působí na lilek černý, kolenec rolní, na starčeky. Neúčinkuje na hlubokokořenící a vytrvalé plevele. Používá se v dávce 20 l na hektar, množství vody se řídí typem postřikovače, nesmí však být nižší než 400 l a nemá překročit 800 l na hektar. Aplikuje se po vzejití a zřetelném vyřádkování jarních výsevů heřmánku (při dosažení výšky rostlin nejméně 3 cm). Nebylo-li možné postřikovat včas, lze zásah provést i později. K dosažení lepších účinků je však třeba postřikovat co nejdříve, aby plevele byly zasaženy v raných růstových fázích. Je možné postřikovat i podzimní výsevy heřmánku a to co nejdříve po vzejití plevelů. Heřmánek poškozuje především savý hmyz. Jsou to pidikřísek zemákový (Empoasca pteridis Dahl.), pidikřísek zelenavý (Empoasca flavescens Fabr.), mšice maková (Aphis fabae Scop.), mšice slívová (Brachycaudus helichrysi Kalt.), mšice bodláková (Brachycaudus cardui L.), třásněnka obecná (Thrips physaphus L.), třásněnka zahradní (Thrips tabaci Lind.) a někdy i ploštice, klopušky, zejména klopuška hajní (Lygus lucorum Mey.D.). Mšice pidikřískové a klopušky škodí především sáním na mladých listech, později i pod květními úbory. V některých letech může dojít i ke kalamitnímu přemnožení mšic. Třásněnky škodí především sáním uvnitř úborů, mezi trubkovitými kvítky. Přispívá to k rozpadavosti drogy. Parazitická moucha vrtule (Trypanea stellata Fuensley) škodí jako larva žírem uvnitř květního úboru. Tam se i kuklí. K ochraně heřmánku používáme především preparáty s krátkou ochrannou lhůtou (7 dnů), které lze využít mezi sklizněmi (Nogos EC 50 0,3%, Phosdrin 24 EC 0,2%). Speciálně proti mšicím můžeme postřikovat přípravky Pirimor DP v koncentraci 0,005 až 0,075. Ochranná lhůta 7 dnů. Chorobami u nás pěstovaný heřmánek zpravidla netrpí. Jakostní norma drogy: ČSN 86 6211. Semenářství: Pro získání kvalitního osiva heřmánku je nejlépe vycházet z předpěstované sadby. K výsevu si připravíme truhlíky s prosátou zeminou., povrch utužíme tlačítkem a sejeme tak, aby výsev nebyl příliš hustý. Semeno nezasypáváme. Je vhodné vzešlé rostlinky přepíchat do rašelinozemitých balíčků. Dobře v nich prokoření a po výsadbě na pozemek není třeba ihned zalévat. Na 1 ar vysázíme 400–500 kusů sazenic do sponu 50×50 cm. Takto založený porost je ve vzrůstu i v kvetení velmi vyrovnaný, květy jsou velké, rostliny nepoléhají. Semenice můžeme proto sklízet najednou. Pokud pěstujeme heřmánek na semeno ve větším rozsahu, vycházíme z podzimního výsevu. Heřmánek vyséváme v září na dobře připravený pozemek, utužený těžkými válci. Sejeme buď do hnízd ve sponu 50×50 cm nebo do řádků secím strojem Saxonia. Na hektar potřebujeme 2 kg osiva. Vyséváme velmi řídce, aby porost heřmánku nebyl přehoustlý, jinak poléhá a je nevyrovnaný v květu. Agrotechnika i chemická ochrana před škůdci a plevely je stejná jako u pěstování. Před výsadbou hnojíme 150 kg NPK na hektar, dusíkem hnojíme jen v takovém množství, aby nám porost nepolehl. Semenice sklízíme tehdy, když začne heřmánek měnit barvu a semeno začíná ve spodní části květu vypadávat. Porost posekáme (srpem, sekačkou a žací lištou – např. Terra) nejlépe brzo ráno za rosy, kdy semeno nevypadává. Celé semenice naložíme na vůz a odvezeme na sýpku či mlat, rozprostřeme na zem papíry a postavíme sušáky. Semenice na ně rozložíme v 15–20 cm vrstvě tak, aby byly dostatečně načechrány a mohl k nim proudit vzduch. Po dokonalém proschnutí lze v malém vymlátit semeno vidlemi, ve větším se osvědčila sklízecí mlátička nebo maloparcelní kombajn Osevan upravený tak, aby semena nevylétala. Po výmlatu získáme hrubý omlat, který pak prosíváme na sítech s takovým průměrem ok, aby propadlo pouze semeno. Na sítu nám zůstanou zbytky květů, které pak po vysypání do papírových pytlů dáváme odběrateli jako výdrol. Semeno je třeba důkladně vyčistit na speciálních strojích, popřípadě ještě dočistit na sítech. Z ari sklízíme 1–2 kg osiva. Výnosy: Výnos z 1 aru je asi 30 kg čerstvých úborů, ze kterých se nasuší asi 6 kg. Můžeme počítat s výnosem 20 (až 40 kg) suchých květů z jednoho aru. Domácí pěstování: Jednoletá rostlina. Dává přednost slunnému stanovišti a roste i v chudých půdách. Doba sběru + sbíraná část: Ve všech světových lékopisech jsou oficinální právě se rozvíjející úbory (resp. úbory krátce po rozkvětu), asi tak ve stadiu, kdy vykvetou první řady trubkovitých květů. Na vhodnou dobu sklizně nás upozorní celkový vzhled porostu. Velmi mladé úbory heřmánku nesklánějí k večeru jazykovité květy. Jakmile začnou rozkvétat trubkovité kvítky, pak se navečer začnou bílé jazykovité květy sklánět dolů a otevřou se opět asi 2 hodiny před východem slunce. Za deštivého počasí zůstanou skloněny. Středy květů jsou v té době ještě nízké. To bývá 3–5 den po rozkvětu. Maximum silice je v květech sice při jejich plném rozvití, ale v té době již květy sbírat nelze, protože by se při sušení rozpadly. Úbory, ve kterých se utvořila semena, se velmi rychle rozpadávají. Proto je nutno sklízet co nejdříve, tj. ihned při plném rozkvětu kultury. Čím dokonaleji sklidíme rozkvetlé úbory, tím větší počet slizní s menší rozpadavostí úborů dosáhneme. Při rozkvětu prvních vrcholových úborů poprvé sklízíme. I když je jich málo a jakost vlivem značné příměsi listů je podřadná, vyplatí se to. Při další sklizni je kultura vyrovnanější, bohatěji rozkvétá a docílíme větší počet sklizní. Sklízíme tolikrát, kolikrát heřmánek znovu vykvete. Doba mezi jednotlivými sklizněmi kolísá podle počasí mezi 7–20 dny. Průměrně lze z hektaru získat při každé sklizni 800–1000 kg čerstvého materiálu, tj. 100–200 kg drogy. Úbory se sbírají v (květnu) – červnu-říjnu, a to celé, se stopkou dlouhou max. 2 cm (lépe bez stopek). Nejběžnější je ruční sběr, sběr se provádí za suchého počasí dopoledne. Materiál je nesmírně citlivý, velmi lehce se zapařuje a drobí. Při sběru by se vůbec neměl stlačovat. Může se navrstvit maximálně do výše 10 cm. Před sušením se může ukládat na plachty do stínu. Nasbírané květy se potom prosijí sítem s oky o průměru 12 mm a vytřídí se nečistoty. Do dvou hodin po sběru mají být květy rozprostřeny v sušárně, aby se nezapařily. Trhání květů je značně zdlouhavá, pomalá práce a celý sběr značně zdražuje. Jinak je to práce lehká, kterou mohou provádět i děti. Při ručním sběru se květ otrhává prsty. Ručně trhané zboží má krásný vzhled. K urychlení a při větším množství se užívá hřebenů podobných hřebenům na borůvky, jen u paty drátů je navíc ostrý břit, který úbory odřezává (trny hřebenu mají vzdálenost asi 3 mm. Takto sklizené zboží je však znečištěno stonky a lístky a musí se přebírat, resp. přesít). Hřeben (ruční česač) lze obdržet v semenářství. Je třeba dbát na to, aby nebyl poškozen porost heřmánku. Hřeben je nutno udržovat v dobrém stavu, hravně musejí být na hřebenu rovné, nepokroucené dráty, jiank jimi neprocházejí nerozvité úbory a zdrhuje se i část listů. Dochází tím jednak ke znehodnocování květů nežádoucími příměsmi a poškozením rostlin se snižuje sklizeň. Stopky odtrháváme pod dráty hřebenu již při česání. Výkon jedné pracovní síly se při ruční sklizni pohybuje od 5 do 8 kg čerstvého květu za 1 hodinu, podle zapracovanosti a stavu kultury. Květy je také možno odstřihávat nůžkami apod. Sklízet je třeba za sucha, protože mokrý sběr při sušení ztrácí barvu a hnědne. Při obchodním pěstování na větších plochách se neobejdeme bez speciálního kombajnu. Za hodinu sklidí 4–6 arů, což odpovídá 50–60 kg čerstvého materiálu. Je třeba dbát na to, aby kola traktoru nezasáhla do řádků a nepřitlačovala heřmánek k zemi, protože poškozenou kulturu nelze dále sklízet. Záleží tedy na pečlivém výsevu a na dodržení vzdálenosti řádků. Zpracování + uchovávání: Čerstvě natrhané květy přepravujeme co nejdříve k sušení. Při přepravě je ukládáme ve slabé vrstvě (do 10 cm), protože se snadno zapaří. Do přepravních obalů je nestlačujeme. Tento materiál je před sušením nutno upravit, aby po usušení odpovídal jakostním požadavkům. Květ heřmánku (droga) smí obsahovat pouze neporušené úbory se stopkou do 2 cm. Musíme proto ze sklizeného materiálu odstranit cizí příměsi, tj. části plevelů, které byly otrhány spolu s úbory heřmánku. Třídíme „vykroužením“ na ručních sítech se čtvercovými oky 9–13 mm. Projsou jimi úbory se stonkem do 2 cm a zůstanou tam úbory se stonkem delším než 2 cm, příměsi plevelů a větší kaménky. Takto roztříděný heřmánkový květ ještě „vykroužíme“ na sítech s otvory 2–4 mm, kde jej zbavíme nečistot a rozpadlých úborů. Heřmánek velmi trpí jakoukoliv manipulací, a proto dopravu z pole a každé třídění provádíme velmi šetrně. Se sušením se musí začít co nejdříve (nejlépe do 2 hodin po sběru) a sušit co nejrychleji. Pomalým sušení ztrácí nejen barvu, ale i obsahové látky. Docílíme toho dobrým větráním nebo snížením vrstvy při sušení (výška vrsty je asi 2 cm, tj. asi 1 kg syrových květů na plochu 1 m2), resp. sušením umělým teplem v sušárnách při teplotě max. 30°C. Přirozeným teplem sušíme na lískách, ale i na husté drátěnné nebo i silonové síťovině, případně na balícím papíru položeném na podlahu. Když heřmánek při sušení zhnědne, potom jsme nepostupovali správně, buď se zapařil při sběru, nebo při sušení byl ve vysoké vrstvě, příp. se málo větralo. Pokud ihned po sběru nezačneme se sušením, je nutno materiál přesypávat, aby se provzdušnil. Během sušení ve stínu na větraném místě se nemá obracet ani promíchávat, protože úbory se rozpadávají, stejně jako u heřmánku přesušeného. Až když je heřmánek téměř dosušený, smeteme jej opatrně měkkým smetáčkem do vrstvy 5–8 cm, v níž ho dokonale dosušíme. Balit se může až po konečné úpravě. Sušení trvá asi 10–14 dní. Nesmí se sušit na slunci. Správně usušený květ poznáme podle toho, že květní lůžko se drolí na prach, kdežto nedosušené se roztírá. Upravený, dobře vysušený heřmánek – drogu, není možno hned balit – je dobré ji nasypat do vrstvy asi 20–30 cm, a tak dosušit za suchého počasí a dobrého větrání (v případě špatného počasí je třeba ho chránit před zvlhnutím). Dosušení trvá podle počasí 12 hodin až 3 dny. Třídění (sítování) suchého heřmánku se nedoporučuje, protože při něm dochází k poškození a rozpadu úborů. Je-li to však přesto nutné, např. vzhledem k opožděné sklizni, nevhodném sušení a špatné manipulaci kdy droga obsahuje větší množství vydrobených úborů, odstraníme je velmi opatrným sítováním kruhovým pohybem nejdříve na sítě s oky 8–12 mm k odstranění úborů se stonky delšími než 2 cm a pak na sítě s otvory 2–3 mm (k odstranění rozpadlých úborů (prosevu). Dávka pro jedno sítování je maximálně 0,5 kg), bez dotyku rukou, přesítovat a až potom sesýpat a balit. Vždy je však heřmánek upravovaný po sušení horší jakosti. Na skladování jsou nejlepší vzduchotěsné plechovky. Pro přepravu se užívá dobře uzavíratelných obalů (ne z umělé hmoty, nikdy ne do jutových nebo plátěných pytlů). Obvykle se dává do papírových pytlů, sáčků nebo krabic (tlačit pouze otevřenou dlaní, nebo lépe pouze volně nasypat a nechat vlastní vahou slehnout). Větší pěstitelé si mohou potřebné obaly zapůjčit u odběratele, se kterým uzavřeli pěstitelskou smlouvu. Při sesypávání na hromadu k vydýchání, při balení a při dopravě zacházíme se suchým heřmánkem velmi šetrně, protože se snadno poruší a tím se zvětšuje výdrol květů. Obaly plníme tak, aby byly zcela zapněny a při přepravě nedošlo k poškození drogy. Při skladování je heřmánek nutno chránit před světlem. I odborně skladovaný podléhá změnám. Při sušení umělým teplem se nesmí překročit teplota 35°C. Poměr seschnutí je asi 5–6:1. Usušenou drogu je možno uchovávat také na vzdušném místě v dobře utěsněných nádobách, na jejichž dně je trochu vápna, které do sebe přijímá vlhkost, která by drogu znehodnotila. Správně sesbíraná a usušená droga se rozpadá jen velmi málo a má zelenou barvu zákrov". Medové zbarvení drogy nasvědčuje zapaření sběru před sušením. Za nejvhodnější období pro sklizeň se považuje 3–5 den po rozkvětu. Nesklízejte překvetlé květy. Sušte v tenké vrstvě na lískách vyložených čistým papírem. V sušičce teplota nesmí překročit 40°C. Po usušení nechte heřmánek 6–12 hodin „vydýchat“ a teprve potom jej bez stlačování uložte do neprůhledných dóz s těsným víčkem. Vlastnosti drogy: Droga aromaticky voní a má poněkud hořkou chuť. Květy heřmánku nemají být starší než 1 rok, skladováním velmi rychle klesá obsah silice.