Sencha 40g(20×2g) LEAF (Český text na obalech) Celolistový zelený čaj v nálevových sáčcích. Balení Milotabag 20×2g. Složení: Zelený čaj Sencha: Tento velice kvalitní zelený čaj, pro jehož výrobu se používají, pouze mladé lístky je vyroben dle japonské technologie. Podle této technologie se výhonky čaje napaří kolem 30 sekund a poté se protřepávají pod horkým vzduchem. Schnou tak dlouho, dokud nevypadají jako zelené jehličí. Tímto způsobem zpracování si zachovává mnoho důležitých látek. Decentně nasládlá a příjemně svíravá chuť, která podle způsobu propařování a zahřívání při dosušování může mít i dosti výrazně bylinné (popř. trávové), či naopak hladké středně nasládlé tóny. Japonští lékaři doporučují vypít denně několik šálků tohoto zeleného čaje.Příprava: 1 sáček přelít 0,4 l vody o teplotě 80 oC, luhovat 3–5 min. Skladovat v suchu, při teplotě do 25°C. Uchovávejte mimo dosah dětí! Výrobek nenahrazuje pestrou stravu.Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.comZemě původu: Česká republika

Sencha 40g(20×2g) LEAF (Slovenský text na obaloch) Celolistový zelený čaj v nálevových vreckách. Balenie Milotabag 20×2g Zloženie: Zelený čaj Sencha: Tento veľmi kvalitný zelený čaj, pre ktorého výrobu se používajú, iba mladé lístky je vyrobený podľa japonskej technologie. Podľa tejto technologie sa výhonky čaju sparia okolo 30 sekund a potom sa natriasajú pod horúcim vzduchom. Schnú tak dlho, až vyzerajú ako zelené ihličie. Týmto spôsobom spracovania sa uchováva mnoho dôležitých látok. Decentne sladká a príjemne zvieravá chuť, ktorá podľa spôsobu preparovania a zahrievania pri dosušovaniu môže mať aj dosť výrazné bylinné (popr. trávové), či naopak hladké stredne sladkasté tóny. Japonskí lekári odporúčajú vypiť denne niekoľko šálkov tohto zeleného čaju. Príprava: 1 vrecko preliať 0,4 l vody s teplotou 80 oC, lúhovať 3–5 min. Skladovať v suchu, pri teplote do 25°C. Uschovávajte mimo dosah detí! Výrobok nenahradzuje pestrú stravu. Komplexní informace o Čajovníku čínském bez léčivých účinků:Více informací o léčivých účincích Čajovníku čínského ZDE: Čajovník čínský: Synonyma:Latinsky: Thea sinensis, Thea chinensis Čajovník čínský: Droga:Latinsky: Folium theaeČesky: List čajovníku Čajovník čínský: Názvy:Lidové: Thé, čajSlovensky: Čajovník čínskyNěmecky: r TeestrauchAnglicky: Tea plant Chemické složení: Obsahové látky čajovníkových listů se odlišují podle původu, úpravy apod. V podstatě jsou to však purinové deriváty (alkaloidy) s podílem 2, 4–5% kofeinu (starší název thein). Doprovází je řada dalších látek (teofylin, teobromin), katechinové třísloviny (10–25%), saponiny a flavonové glykosidy. Silice vytvořené fermentací je asi 0,5–1%. Obsah kofeinu v terminálním pupenu fleše a v prvním lístku pod ním je asi 4–5%. Obsah kofeinu v listech klesá – druhý list má již jen 3%. V průměru obsahuje čaj 2–4% kofeinu. Čerstvé fleše mají asi 77% vody a 23% sušiny. Zhruba 50% sušiny je ve vodě nerozpustných a představuje vlákninu, škrob, bílkoviny apod. Část ve vodě nerozpustná se údajně skládá až ze 130 chemických látek. Jsou tu třísloviny, katechiny a četné jejich sloučeniny, které se vesměs vyznačují vysokou biologickou aktivitou. Rozpustné sloučeny známé jako polyfenoly představují asi 30% těchto látek. Je tu více než 20 amoinokyselin, 12 různých sacharidů, 6 organických kyselin, minerální látky, vitamíny a řada dalších látek. V některých odrůdách je obsažen fluorid. Vnitřní užití:Zvláště působivé jsou kombinace pravého čaje s bylinnými nálevy a odvary. Připravují se obvykle spojením (slitím) čajového a bylinného výluhu v poměru 1:1 až 1:2. Méně často se spařuje již předem připravená čajo-bylinná směs.Čaj můžeme kombinovat do nejrůznějších směsí a prakticky vždy se tím jejich účinnost vylepší nebo se alespoň zvýrazní chuť.Na závěr pár slov o správné přípravě čajového nálevu: Pro léčebné využívání je vhodnější tzv. zelený čaj, který má výraznější fysiologické účinky. Tento čaj není fermentován, jeho lístky jsou sušeny přímo, proto si zachovávají původní barvu a poskytují nálev zlatové, světlé barvy. Zelený čaj je dosud u nás dostupný pouze ojediněle, což je bezesporu škoda. Běžně je dostupný tzv. černý čaj, jehož lístky prodělaly před usušením fermentaci, tj. kvasný postup s využitím přirozeného tepla, takže se částečně zapařily a pak byly dosušeny. Fermentované lístky jsou černé a poskytují čaji osobitou vůni a nálevu typicky načervenalou barvu a chuť, na jakou jsme zvyklí. Fermentací ovšem dochází k odbourání či přeměně některých látek, takže účinky tohoto čaje jsou poněkud nižší.Čaj se zásadně spařu+je, a to nejlépe v porcelánových nádobách. Vyluhování zeleného čaje je zcela krátké, asi 2 minuty, černý čaj se má vyluhovat déle, asi 5 minut. Pro přípravu čaje se nehodí sítka či nádoby z plastických hmot, protože ty jej připravují o jemné aroma. Kovové nádoby a sítka také nejsou příliš vhodné, protože způsobují nežádoucí oxidaci. Spaření a vyluhování má proto proběhnout v porcelánové nebo smaltované nádobě a se sítkem, nejlépe nerezovým, může být čaj ve styku pouze při rychlém přelévání do šálků. Doba vyluhování má být dodržena, protože při delším vyluhování dochází k přechodu většího množství tříslovin do nálevu, který je potom trpký. Takový nálev je však vhodný pro léčebné použití formou kloktadla nebo protiprůjmového prostředku apod. Použití nálevových sáčků je sice praktické, ale do výluhu přecházejí i nepříliš žádoucí látky z použitého papíru, takže gurmán tímto způsobem čaj rozhodně připravovat nebude. A ještě něco: v Číně se čaj podává zásadně neslazený, aby se nepřekrývala jeho jemná chuť.Běžně se připravuje z 1 kávové lžičky na šálek vody. Po spaření vroucí vodou se nesmí vyluhovat déle než 4–5 minut. Rozhodně se nesmí vařit, protože by vyprchal kofein. Osoby s citlivým žaludkem jej snášejí lépe než kávu.Podává se nálev, jehož vyluhování trvá u zeleného čaje 2 minuty, u čaje oolong 3 minuty a u černého čaje 4 minuty. Pravý čaj se připravuje asi z poloviny hmotnostního množství klasické bylinné směsi.Čaj proti průjmům necháváme vyluhovat zhruba dvojnásobnou dobu nebo i déle. Počítejme ovšem s tím, že bude trpký. Obvykle podáváme 2 až 3 šálky denně.Nejúčinnější lékovou formou je tinktura, zvláště pokud je připravována demacerací. Tinkturu dávkujeme 30 až 35 kapek podle potřeby, ale větčšinou vícekrát denně.S úspěchem se používají tak čajová klyzmata. Lze zaměnit s: Jako mateřské rostliny byly určeny čajovník čínský – Thea chinensis L., keř vysoký asi 3–4 m, vůči podnebí dost odolný, snášející i lehčí mrazy. Oproti tomu mnoho tepla potřebuje čajovník asamský – Thea assamica Masters rostoucí výhradně v tropech. Když se uměle neupraví, dorůstá výšky asi 15–20 m. Je zajímavé, že ne rostlina rozhoduje o chuti, aromatu a kvalitě listů, ale především oblast pěstování svým klimatem a vlastnostmi půdy. Popis: Čajovníky jsou dřeviny. Rod Camellia z čeledi Camelliaceae zahrnuje asi 50 druhů stálezelených, tropických až subtropických stromů nebo keřů. Kromě Camellia sinensis (syn. Thea sinensis), čajovníku čínského, který se pěstuje pro listy, zaslouží si pozornost ještě Camellia sasanqua, která se pěstuje v Japonsku a Číně pro olejnatá semena, a Camellia japonica, kamélie, jako okrasná rostlina s velkými krásnýmii květy. Čajovníky jsou velmi podobné a příbuzné známým kaméliím, mají silné, lakově lesklé a kožovité listy, často s výraynou žilnatinou, na okraji pilovité, kvetou vonnými bílými nebo růžovými květy, které se přetvářejí na drobné zdřevnatělé plody s jedním až třemi semeny velikosti třešňové kostky. Kvetou od prosince do dubna. Květy mohou být přisedlé, jako např. u kamélie, nebo stopkaté, jako u čajovíku, středně velké až velké. Čajovník čínský je keř nebo strom dorůstající výšky 2–15 m, v plantážích se však udržuje pravidleným řezem do výšky maximálně 1,2 m. Listy jsou střídavé, 40–200 mm dlouhé, kopinaté nebo eliptické, tuhé s piloviitým okrajem. Mladé listy a listové pupeny jsou často stříbřitě plstnaté. Květy jsou velké, po 2–3 v úžlabí listů, korunní plátky bílé, bázemi obvykle srostlé s vnější řadou pomnožených tyčinek. Blizna je trojklanná a semeník svrchní. Plod je kožovitá trojpouzdrá tobolka, v době zralosti hnědé barvy. Obsahuje 1–3 mm tmavohnědá kulovitá semena 10–20 cm velká. Další podrobnější botanické dělení je složité a nejednotné. Stačí konstatovat, že čajovníky se dělí na několik skupin, tzv. džátů, neboli populací. Čínská skupina reprezentuje subtropické čajovníky typické keřovitým vzrůstem (do 3 m výšky) a menšími, 40–70 mm dlouhými, tupě špičatými listy. Snese pokles zimních teplot vzduchu až do –13°C, při dostatečné sněhové pokrývce až do –25°C. Poskytuje čaj vysoké kvality z prvních sklizní po období vegetačního klidu. Ásamská skupina jsou nízké až středně vysoké stromy (5–15 m) s velkými, 150–200 mm dlouhými, lesklými listy s výraznou špičkou. Vyhovují jim tropické typy klimatu, pokles teploty pod –4°C je poškozuje. Indočínská skupina zahrnuje nízké tropické stromy (do 5 m výšky) s lesklými listy, jejichž čepele nebývají zcela rozevřené. V praxi je tato skupina nejméně rozšířená. Dnes se vesměs pěstují kříženci uvedených džátů, poskytující sice vysoké výnosy, avšak většinou nedosahující vysoké jakosti původních džátů. Místo výskytu: V horských lesích východní Asie roste asi 45 druhů čajovníků. Pěstují se v mnoha formách hlavně v Číně, Japonsku, Indii, na Cejlonu, Jávě, Sumatře, v Gruzii a v jiných teplejších oblastech světa. Pěstování:Obecně: Byly prováděny pokusy o pěstování i u nás ve sklenících i venku v teplých oblastech. Pěstovat čajovníky v našich podmínkách je možné. Nejvhodnější jsou k tomu rostliny z čínské skupiny, především k nižším nárokům na teplo. Navíc se tento džát množí velmi dobře i vegetativně. Pokud pěstujeme čajovníky v nádobách, mohou přes vegetační období růst v přístinu na zahradě nebo i na balkóně a přeziovat musí v místnosti, kde se udržuje teplota kolem 10°C. Ve větším měřítku se jejich pěstování daří i v tzv. tranšejích, což je jakési hluboké pařeniště, které na zimu přikrýváme okny a rohožemi. Potom můžeme očekávat i vlastní sklizeň a pokusit se o výrobu některého z četných druhů čaje. Poloha, podnebí, půda: Hlavní význam pro pěstování čajovníků mají klimatické podmínky. Čínská skupina čajovníků jsou velmi odolné subtropické rostliny, vhodné i pro pěstování v oblastech s poměrně chladnou zimou a dostatkem vegetačnío klidu. Pro pěstování v tropech je tento typ čajovníků nevhodný. Ásamské čajovníky jsou tropické rostliny, které vyžadují dostatečně vysoké teploty během celého roku. Na množství srážek jsou všechny čajovníky náročné po celé vegetační období, kdy rostliny intenzívně rostou. Pokud úhrn ročních srážek není alespoň 2000 mm, je nutná umělá závlaha. Na půdu nemají čajovníky zvlášť vyhraněné nároky. Rostou na všech typech půd od písčitých až po těžké, na odvodněných rašelinách i na tropických červenkách. Důležitou podmínkou je ale kyselost půdy (pH 4–6). Obsah vápna snižuje výnosy i životnost plantáží. Výsev semen: Čajovníky se rozmnožují především generativně, tj. semeny. Semena čajovníku vyséváme ihned po dozrání do plantáží. Semena také můžeme po určitou dobu stratifikovat ve vlhké rašelině při teplotě 6–8°C. Vyséváme do směsi kompostové zeminy s rašelinou v poměru 1:2, kde semena klíčí asi po 1 měsíci. Předpěstování: Sazenice je také možno předpěstovat ve školkách. Vegetativní množení: Z vegetativních způsobů množení se používá nejčastěji řízkování nebo i očkování, hřížení a množení odkopky. Řízky se mohou získávat na jaře nebo na podzim. Z výhonů se odstraní jak vrcholová měkká část, tak i spodní příliš dřevnatá část. Ze střední části výhonů se zpravidla řežou jednolisté řízky s délkou asi 30 mm. Upravené řízky ošetříme stimulátorem se sázejí do substrátu, který se skládá ze směsi rašeliny a písku v pomeru 1:1. V množárně musí být teplota kolem 25°C a 90% vzdušná vlhkost. V tomto případě řízky zakořeňují za 6–8 týdnů. Pěstování: Plantáže se zakládají buď na půdách panenských, nebo i na půdách kulturních, dříve obdělávaných, a to buď výsevem semen přímo do plantáže, často do tzv. špalírů, neb se vysazují předpěstované sazenice asi 0,5 m vysoké, které se před výsadbou zaštipují, aby keře dobře větvily. Později je nezbytný pravidelný řez čajovníkových keřů, který především působí příznivě na tvorbu mladých letorostů (flešů) a ovlivňuje také výši a kbvalitu výnosu. Nezbytné je i hnojení porostů, protože musíme počítat s tím, že čajovníková plantáž je dlouhodobá kultura, která může vytrvat na jednom stanovišti 40–100 let. Roněž vzhledem ke každoročně sklízenému množství hmoty je pravidelné hnojení nutností. Zvláště účinné je hnojení organickými hnojivy. Vyvarujeme se samozřejmě vápenatých hnojiv. Doba sběru + sbíraná část: Pro milovníky čaje se sbírají pouze poslední tři lístky na zakončení mladých výhonků. Z rostlin se sbírají koncové listy a dva-tři následující. Čím jsou mladší, tím je čaj cennější, protože má vyšší procento obsahových látek. Podle původu, velikosti, věku, vzhledu a způsobu výroby se čaj dělí na rozličné druhy a sorty. Drogou je slit sbíraný od třetího roku života keříku, a to několikrát za rok. Zpracování + uchovávání: Podle výrobního postupu se rozeznávají dva základní druhy: černý čaj (fermentovaný) a zelený čaj (nefermentovaný). Černý čaj se suší pomalu, ve vrstvách, strojově se upravuje, případně se při sušení přikrývá mokrými plachtami, přičemž se fermentuje. Zelený čaj se ihned po sběru suší: pije se hlavně v Anglii. Čajovníky se pěstují pro listy, ze kterých se po určitém technologickém procesu získává čaj. Při sklizni se nesbírají samotné listy, ale terminální části výhonů zvané fleše, které mají vrcholový pupen a 1–3 lsity rostoucí pod ním. Velikost sbíraných flešů se vyjadřuje vzorcem neboli tzv. sběrovou formulí, která označuje část výhonku určenou pro výrobu čaje a část výhonku, která zůstává po sběru na keři. Jako příklad můžem uvést typickou formuli, která obsahuje asi nejrozšířenější typ čaje, označovaný Fine. Jeho formule zní T+2/R+1. Znamená to, že se utrhne část výhonu, která se skládá z terminálního pupenu (T) a dvou lístků pod ním. Na keři zůstává bazální část výhonu, jeden normální a jeden netypický list, označovaný jako „rybí“ ®. Kromě uvedené sběrové formule existují samozřejmě i další, které vyjadřují složení různých čajových typů. Počet sběrů během roku není ve všech pěstitelských oblastech stejný, ale v průměru se dá konstatovat, že se fleše sklízejí asi 4× do roka. Sklízí se ručně – na všech čajovníkových plantážích se praktikuje tato sklizeň – nebo pomocí různých mechanizačních prostředků. K výrobě 100 kg hotového čaje je třeba asi 500 kg zelených flešů. Sklizené fleše se zpracovávají různými technologiemi a podle jejich výsledku se čaj rozděluje na výrobní druhy, jako např. černý čaj, zelený čaj, žlutý Oolong, jasmínový čaj. lisované čaje apod. Nejznámější a v Evropě nejžádanější je bezesporu čaj černý, který se vyrábí z čajovníkových listů, jež prodělaly fermentační proces, po kterém dostaly charakteristickou černou barvu a příjemnou čajovou vůni. Výrobní proces černého čaje se skládá především z techto operací: zavadnutí flešů, jejich tzv. svinování, fermentace, sušení a třídění hotového produktu. Při svinování se některé buňky listů trhají, praskají a buněčná šťáva se částečně uvolňuje a umožňuje vzdušnou oxidaci, důležitou pro fermentační proces, který púrobíhá ve zvláštních fermentačních místnostech s řízenou teplotou a vlhkostí. Kromě dnes již klasického svinování listů se používají moderní metody řezání listů na speciálních řezačkách a zpracování suroviny se tak podstatně zkracuje. Tímto způsobem upravený produkt se může také plnit do smáčecích sáčků. Po konečném vytřídění se čaj obyčejně rozděluje do dvou výrobních skupin. Je to především čaj listový (Leaves) a čaj zlomkový (Broken). Nejkvalitnější listový čaj je označován jako Flowery Orange Pekoe (FOP). Vyniká aromatičností, jemnou chutí a patří k nejlepším čeným čajům vůbec. Následují další typy jako Orange Pekoe, Pekoe a dále čaje horší kvality, jako Suchong a Congu. Zlomkové čaje jsou reprezentovány např. kvalitním Broken Orange Pekou. Čajová drť s označuje jako Faning a čajový prach, který se často používá k lisování do desek, je tzv. Dust. Zelený čaj je další výrpbním druhem, k jehož výrobě se používá stejná surovina jako pro černý čaj, ale vyrábí se z flešů, které neprodělávají proces vadnutí a fermentace. V listech obsažené třísloviny a zeleň listová se za těchto podmínek nemění a hotový výrobek si ponechává přirozenou zelenou barvu. Zelený čaj má také poněkud silnější povzbuzující účinky. Nálev má být zelenavý nebo citrónově žlutý a po vychlazení má zůstat čirý. V současné době se produkuje a také konzumuje hlavně v asijských zemích. Žlutozelený čaj, tzv. Oolong, je vyroben nedokonalou fermentací. Vyrábí se hlavně v Číně. Prodělává jen poloviční fermentaci a potom se praží a suší ve stínu. K jeho výrobě se používá často zvláštní odrůda čajovník „Chesima“, která má až namodrale zelené listy. Bohatý obsah silice dodává tomuto čaji intenzívní vůni. Nálev má mít nazelenalou až žlutou barvu. Často se také parfémuje čerstvými květy jasmínu, pomerančovníku, ale i růží apod. K aromatizování černých čajů se také používají nejrůznější silice, jako např. bergamotová, citrónová aj. V Asii se také vyrábějí různé deskové nebo cihlové čaje. K jejich výrobě se používají podřadnější suroviny různých druhů zelených a černých čajů. Listy a stonky hotové suroviny se po změkčení párou mechanicky lisují a potom suší v sušárnách. Z hlediska terapeutického má význam ppředevším zelený čaj, získávaný okamžitým usušením sklizených lístků. Fermentace čaje snižuje jeho léčivé účinky, a to mnohdy velmi výrazně. Černé čaje s užívají pouze v léčbě průjmů.